... a obojí zatím na amatérské úrovni; vlastně kariéra v obojím začala skoro současně. Auto tím poněkud trpí, následně i my; s dítětem je snad jinak, ale ta paralela by se jistě dala budovat dlouho. Jel jsem onehdy s automobilem, když tu náhle pod kapotou hrkne a fiatka škytla prdla umřela. Jen tak, na silnici mezi poli, pípá, pípá, nožky bolí. Nastává dobrodružství, tažení na lanu, servis ("sežeňte si novou hlavu motoru" - nová stojí třicet tisíc - "a rychle"), velká klika, když se díky tchánovi hlava sežene za pět, a placení. Zas jednou o zkušenost bohatší. Povznášející bylo, když jsem vezl do sběrny starou hlavu, starou baterku a starý kolo: dali mi za to peníze! Celý to spolkne jeden poněkud debilní překlad, na kterém dělám. A dítě zažívá první vzdor a všem třem nám z toho jde hlava kolem. Jinak legrace: objevuje možnosti chůze, řeči a jídla, padá a řachá se do hlavy, čte a trhá knihy, mává na japonský turisty, štěká na psy, masakruje sedmikrásky. Rodiče se učí ...
aneb rodinný blog bez bázně a hany, honey