Přeskočit na hlavní obsah

Jak na to

Dostala jsem onehdá k narozeninám cennou publikaci. Jmenuje se Jak na to! a jsou v ní víceméně použitelné obrázkové návody, jak zvládnout nejrůznější situace, úkoly a potíže. Což o to, třeba nakrájení artyčoku nebo recept jak připravit hadí maso se můžou hodit. Pak je tu ale hezkých pár rad, který vypadají dobře v knize - ale zkuste to ve skutečnosti! Co třeba Chyťte rybu rukou a pod čtyřmi obrázky stručný popis: ponořte ruku do vody- pohybujte prsty-vyhoďte rybu na břeh? Jó, to kdybych věděla, můžu na vejletech nachytat do saku mandel pstruhů a rodina bude mít vystaráno. Dobrý je taky použití jídelních hůlek - teoreticky to ovládám hezky dlouho, ale ještě nikdy se mi nepodařilo se najíst.
Do stejnýho soudku patří Porod v taxíku. Jelikož mě něco takovýho sotva potká (Kutná Hora a taxíky?), jsem celkem v klidu, ale tady to máte - bůhví, kdy se vám to bude hodit. Osm obrázků a pod nima lapidární návod: zastavte taxík-klekněte si a nechte působit zemskou přitažlivost-jemně uchopte dítě-otřete dítěti tvářičku-utáhněte pupeční šňůru-chovejte dítě v náručí, aby neprochladlo-pokud to bude možné, začněte ho kojit-rychle odjeďte do nemocnice. Hohoó, kdybych se já ubohá mohla spolehnout, že v taxíkách to jde takhle snadno, snad bych si nějakýho objednala. Kdepak porody doma, těm dávno odzvonilo, teď jsou úplně jiný trendy.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Karanténa, den první

Sice jsem se na to mentálně připravovala celý víkend, ale když to teď nastalo, je to přesto šok. Pondělí, všechny děti doma, všichni dospělí doma, nastává zápas o zachování zdravého rozumu a o to, jak neztratit nervy. A hned od chvíle, co nám do postele úderem osmé naskáčou všechny děti, je jasný, že to nebude žádná legrace. Pán domu se zavírá v domácí kanceláři, a ze mě se hned po snídani stává pí učitelka. Takže střídavě opakuju pomnožná posdstatná jména a snažím se motivovat třeťáka k napsání srozumitelné slohovky o jarních prázdninách. Moc se nadaří ani jedno. Dceru moje teoretické znalosti moc neoslňují, syn pomalu začíná propadat hysterii, protože napsat 12 vět o výletě do Berlína je nad jeho síly, zvlášť když matka kibicuje a ošklíbá se nad nepatřičnými i/y. Myslela jsem, že záchrana bude televizní vyučování, jenže pořad UčíTelka mají děti na háku. V jejich očích je to nuda, učitelky vysvětlují něco, co už dávno vědí, a tak se demonstrativně dívají z okna nebo komentují míru t...

Těhotenské chátrání

Ano, milí přátelé, i léta nepoužívaný, pavučinami opředený blog se šikne, když si člověk potřebuje veřejně ulevit a zároveň mít jistotu, že si to v podstatě nikdo nepřečte. Poslední příspěvek je z roku 2011, což s nejvyšší pravděpodobností odradilo kontrolovat novinky i ty nejvěrnější z pěti čtenářů, kteří s námi sdíleli rodinné radosti a strasti před pěti lety. Tož tedy, hlavní novinkou letoška je, že do naší Kutné nory přibyde další lišče, a to už co nevidět. Jenže matka je tentokrát poněkud postarší a slasti gravidity již nezvládá s takovým přehledem jako kdysi, což generuje humorné situace a spoustu partnerského pnutí, jakož i okamžiky čistého zoufalství. Takže si je potřebuje terapeuticky rozebrat, aby se jí ulehčilo. Ale konec srandy. Věc se má následovně: ačkoli pracovníci na maloměstě, s nimiž mám tu čest se pravidelně setkávat, jako jsou prodavačky pekárenských výrobků, zelinář, pedikérka a pedagogové starších liščat opakovaně tvrdí, že mám "roztomilé bříško" a ...

Každá jsme hrdinka?

Časopis Heroine na webu vyzval čtenářky, aby napsaly, jak to zvládají po měsíci koronavirové karantény. A prý že za to bude jedno číslo zdarma až do schránky. No, neber to. Zde výplod mého snažení, omluvte sníženou kvalitu zvuku: vzniklo to kolem půlnoci, mezi koncem šichty a pádem do spánkového bezvědomí. Pochybuju, že každá jsme hrdinka. Moje příběhy z karantény jsou totiž dost banální, ubíhá den za dnem a mění se toho jen velice málo.   Takže kupříkladu dnes. Zelený čtvrtek. Ačkoli odborníci radí, že nejlepší recept na zvládání stresových situací je striktně dodržovat rutinu, tak mně se to ani po měsíci domácího vězení stále ještě nedaří. Nepříliš nadšeně se budím někdy před osmou, a to se o nedostatku spánku nedá mluvit – včera jsem usnula už kolem deváté, při ukládání dětí, a s pauzou na vyčištění zubů spala skoro 11 hodin. Nejmladší syn jako obvykle někdy před rozbřeskem připochodoval k nám do postele, takže jsme strávili několik posledních hodin namačk...