Zřejmě i střední Evropa už pocítila, že jaro se po rychlým útoku zase stáhlo do týla. Tady je větší zima než v lednu, když zrovna nesněží, vypadá to, že každou chvíli sněžit bude, a tak můj vejletní apetýt mizí do nenávratna. Nejlíp je mi doma s teplým čajem, a tak zatím jen sním o tom, co všechno podniknu...
Ze zakoupenýho průvodce Secret Brussels, kterej má bejt něco jako příručka pro znalce, je zřejmý, že program bude bohatej. Čeká mě třeba plavání v bazénu, kterej nějakej surrealistickej architekt postavil ve třetím patře jedněch postarších lázní v centru. Přímo z vody je prej krásnej výhled na město.
Taky rozhodně nevynechám jednu poněkud snobskou restauraci, kam se chodí na jídlo (nadsazeně drahý) jen tak mimochodem - největším lákadlem lokálu jsou prej totiž hajzly. Mají tam v kabinkách zcela průhledný dveře - ty se ale zakalej, jakmile je zaklapnete. Někteří méně znalí návštěvníci jsou pak natolik zmateni, že dveře u kabinek ani nezavírají - na co taky, když jsou průhledný, a tak ukazují víc, než by chtěli a než by museli.
No a do třetice, až v práci něco zmrvím tak, že dostanu pocit, že bych měla chodit kanálama - se těma kanálama můžu opravdu projít. Pod Bruselem je 300 kilometrů podzemních odpadních stok, kam nadšence vodí zdejší "kanální" profesionálové. Obzvlášť prý stojí za vidění úžasně vykrmený krysí exempláře, který dosahujou úctyhodný velikosti půl metru. Na každýho z více než jednoho milionu lidí, který tady bydlí, údajně připadají dvě krysy. Měla bych jít zkontrolovat ty svoje...
Zatím teda návštěvu krysí zoo odkládám a belgickou mentalitu poznávám v teple. Čeká na mě čerstvě zakoupenej film Sexuální život Belgičanů... vypadá to na hotnotný večer.
Ze zakoupenýho průvodce Secret Brussels, kterej má bejt něco jako příručka pro znalce, je zřejmý, že program bude bohatej. Čeká mě třeba plavání v bazénu, kterej nějakej surrealistickej architekt postavil ve třetím patře jedněch postarších lázní v centru. Přímo z vody je prej krásnej výhled na město.
Taky rozhodně nevynechám jednu poněkud snobskou restauraci, kam se chodí na jídlo (nadsazeně drahý) jen tak mimochodem - největším lákadlem lokálu jsou prej totiž hajzly. Mají tam v kabinkách zcela průhledný dveře - ty se ale zakalej, jakmile je zaklapnete. Někteří méně znalí návštěvníci jsou pak natolik zmateni, že dveře u kabinek ani nezavírají - na co taky, když jsou průhledný, a tak ukazují víc, než by chtěli a než by museli.
No a do třetice, až v práci něco zmrvím tak, že dostanu pocit, že bych měla chodit kanálama - se těma kanálama můžu opravdu projít. Pod Bruselem je 300 kilometrů podzemních odpadních stok, kam nadšence vodí zdejší "kanální" profesionálové. Obzvlášť prý stojí za vidění úžasně vykrmený krysí exempláře, který dosahujou úctyhodný velikosti půl metru. Na každýho z více než jednoho milionu lidí, který tady bydlí, údajně připadají dvě krysy. Měla bych jít zkontrolovat ty svoje...
Zatím teda návštěvu krysí zoo odkládám a belgickou mentalitu poznávám v teple. Čeká na mě čerstvě zakoupenej film Sexuální život Belgičanů... vypadá to na hotnotný večer.
Komentáře