Přeskočit na hlavní obsah

Karanténa, den první

Sice jsem se na to mentálně připravovala celý víkend, ale když to teď nastalo, je to přesto šok. Pondělí, všechny děti doma, všichni dospělí doma, nastává zápas o zachování zdravého rozumu a o to, jak neztratit nervy. A hned od chvíle, co nám do postele úderem osmé naskáčou všechny děti, je jasný, že to nebude žádná legrace.
Pán domu se zavírá v domácí kanceláři, a ze mě se hned po snídani stává pí učitelka. Takže střídavě opakuju pomnožná posdstatná jména a snažím se motivovat třeťáka k napsání srozumitelné slohovky o jarních prázdninách. Moc se nadaří ani jedno. Dceru moje teoretické znalosti moc neoslňují, syn pomalu začíná propadat hysterii, protože napsat 12 vět o výletě do Berlína je nad jeho síly, zvlášť když matka kibicuje a ošklíbá se nad nepatřičnými i/y.
Myslela jsem, že záchrana bude televizní vyučování, jenže pořad UčíTelka mají děti na háku. V jejich očích je to nuda, učitelky vysvětlují něco, co už dávno vědí, a tak se demonstrativně dívají z okna nebo komentují míru trapnosti (vysoká). Je fakt, že i mě i ty televizní pedagožky připadají jako herečky na oblastní scéně, které hrají učitelku. Snaží se jako o život a dívat se na to moc nedá.
Takže takhle to nepůjde. Tak holt na tabletech rozjíždíme Matemága a Duolingo, a já abych si šla dělat přípravy na zítřek.
Před polednem je potřeba roli učitelky vyměnit za roli kuchařky, dneska naštěstí jen ohřívačky, pak rychle zjistit, jak to bude probíhat zítra, až poprvé nastane můj pracovní homeoffice, nacpat pračku, dát si rychlý kafe a paralen na bolavou hlavu a vyrazit s dětma na vzduch, aby se to nervový zhroucení co nejvíc oddálilo. Nejmladší řve, zbylí dva jsou otrávení, takže hurá do přírody!
Jasně, už pár dní nečtu nic jinýho, než roušky, roušky, roušky, ale jednak - kde je asi tak sehnat, když je nikde nemaj, šicí stroj nevlastním a neznám ani žádnýho preppera, kterej by měl doma zásoby. A jednak - ukazuje se, že to ani není potřeba. Město je doslova mrtvý. Nikde nikdo. Ani v neděli tu nebývá takhle prázdno. Pravděpodobnost, že někoho potkáme je skoro nulová. Na náměstí seděl jeden pán u piva. Zdálky jsme viděli několik lidí pracovat na zahradě. Bavily se s náma jen kočky. A tak jsme spokojeně házeli klacky do vody, chytali jarní slunce, hledali fialky, poslouchali ticho v jindy rušných ulicích a šinuli se domů standardním tempem 200 metrů/15 minut.
No a tím končí moje odpolední role vychovatelky a můžu si nechat něco zdát o zítřku. Třeba to, jak mi začne směna, já se zavřu, posadím se k počítači a řvaní ke mně bude doléhat jen zdálky.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

PF 2010

Vážení, vážené, milí, milé! Přejeme z naší nory ze srdce hodně štěstí a doufáme, že pro vás bude příští rok stejně plodný jako pro nás ten letošní. Liška&Sultán&Liška jr.

Máme rádi muziku a papežovy lidi

Všecko zdárně pokračuje, už si na sebe všichni tři začínáme zvykat, nás přestává děsit řev, Doru přestávaj děsit moje písně. Dneska jsem ji podrobil dvojkombinaci Už se ten tallinskej rybník nahání - Široký hluboký ty vltavský tůně, a snášela to docela dobře. Vodní tematika má vůbec docela úspěch, třeba Kapitán pejsek od Vltavy je celkem oblíbený kousek (můj oblíbený kousek, u ní se to ještě úplně nepozná). Pětičtvrťové fláky od Dunaje, další vodní kapely, kterou voda vzala, zatím nezkoušíme. Ale konstatujem s Liškou, že se člověku občas vybaví překvapivý věci - mně třeba Ježek a Šlitr... aneb co se v mládí naučíš, v rodičovství jako když najdeš. Dítě prostě bude muzikální, ať chce nebo ne! A pro věčnou památku: Dočetl jsem se onehdy v novinách, že osobní theologický poradce papeže (Polák jakýsi) na základě výzkumu jistého věkovitého jezovity nazřel, že mužové i ženy přijdou sice všichni (pochopitelně) do pekla, ale dostane se jim tam odlišného zacházení, protože hřeší odlišnými způsob...

Evropo, jsme zde!

Přestala se nás dotýkat politická situace. Co je nám do našich milých vyvolených zástupců a jejich šaškáren ve sněmu. Co je nám do trucování toho postaršího hošana na Hradě, co se neumí ani podepsat, když se mu řekne. My, jako naše rodina, my už jsme totiž dávno v Evropě, a bez Lisabonu. Máme to statisticky podložené. Dočtli jsme se, že Češi spotřebují za rok asi 25 litrů vína na hlavu - což je hluboko pod průměrem EU, kde se začíná na pětatřiceti. Přátelé! NAŠE rodina se svou průtočností, již odhaduji na nějakých 50 litrů na (moji) hlavu, je v Evropě již dávno vinnou velmocí a na české pivopije činí posměšné posunky! Freude schöner Götterfunken, Tochter aus Elysium!