Brusel, to je prostě zmatek. Člověk tu bloudí, ale řekla bych, že ne tak docela vlastní vinou. Myslím (a spousta mužů v mém okolí by to mohla potvrdit), že jsem – navzdory předsudkům – výjimečně zdatná, co se týče orientace a zacházení s mapou. Ačkoli nezvládám azimut, nedělá mi potíže vyznat se v neznámým lese a až donedávna bych si vsadila, že během jednoho dne zvládnu i tak prťavý město, jako je Brusel.
Ale chyba lávky. Teď už sice mám jasno, ale po příjezdu jsem byla z Bruselu dost zoufalá. Tohle město prostě nemá systém. Není logický jako Vídeň, není živelný jako Řím, prostě nepodobá se ničemu, co jsem zatím viděla. Ani chaos, ani řád, ani žádná pochopitelná kombinace obojího. Mate tělem, a když se dáte navnadit, snadno zabloudíte. Jakmile máte pocit, že jste něco pochopili, brzo zjistíte, že máte smůlu.
Brusel je jako pusa, ve který chybí spousta zubů. Takovej vykotlanej dub (ať žije kmotra liška!). Takový nesoustavný, napůl vybořený město, kde jedna vrstva zakrývá druhou a kde se může ztratit i místňák. Zakopnete o bludnej kořen, mylně usoudíte, že "tady už jsem někdy byla a tady to bude doprava" a už se vezete. Skončíte kdesi na bezejmenný periférii, v zemi nikoho, kde nikdo nechodí po ulici, kde ulice nemají cedule s názvy, kde nejezdí tramvaj ani taxíky. Prostě někde "za zrcadlem".
Sama sobě to vysvětluju tím, že tohle město je prostě úplně vymknutý z kloubu. Poškozený. Mnohokrát zle pošramocený, plný jizev, který se zacelujou jedna přes druhou. Zbořený a znovu postavený - a zase zbořený.
Tady se prostě s ničím nemažou, posledních sto let tady trvá taková chronická demoliční horečka, která nešetří nic. Tak například dnes všichni pláčou nad tím, kolik krásných secesních budov strhly bagry. Před třiceti lety. Tenkrát ještě secese byla něco, zač je potřeba se stydět. Teď se zbytky, který náhodou nebo zázrakem unikly demoliční četě, renovujou a ukazujou turistům.
Jak se tu říká - Kolín nebo Drážďany nebo Varšavu rozbombardovaly letadla a zničily tanky. Brusel dopadl podobně, ale mírovou cestou. Lidi si to zničili sami a dobrovolně.
My bydlíme v Leopoldově čtvrti, ve čtvrti nekonečných chodeb a kanceláří. Evropská čtvrť je obrovský úřednický ghetto, který se rozrůstá jako rakovina. Všude jen kanceláře, kanceláře a kanceláře. Ulice plný aut s úředníkama, který do těch kanceláří jezděj. Hnusný budovy, který tu lemujou ulice a vypadají jako nedobytný hrady.
Třeba sídlo Rady EU je něco jako naleštěnější pražskej Pakul, přezdívá se mu „růžovej bunkr“, protože je to taková naddimenzovaná obluda obložená růžovým mramorem. Přísahám, že jsem v životě viděla jen hodně málo staveb, který by byly ošklivější. A ty, co jsem viděla, jsou taky v Bruselu.
Kupříkladu parlament. To je opravdu hrůza, jíž se máloco vyrovná. Navrhnout bych to dokázala i já. Obrovská hora obložená zrcadlama, která se tyčí vzhůru a nejde přehlídnout, ani když se člověk hodně snaží. Zdejší architekti navrhujou parlament zbořit, a pak se kochat tím krásným prostorem, kterej po něm zbude. Vřele souhlasím, ale je mi jasný, že k tomu asi nikdy nedojde.
Protože poslanci, jak všichni víme, nemají vkus. Podle všech těch bulvárních anket, který organizujou média, poslanci (aspoň ty český) nečtou, nechodí do kina, nevzdělávají se, pokud něco poslouchají, tak bratry Nedvědy nebo Karla Gotta. Nedělám si o nich iluze. Nedělám si iluze, že by byli nějak zvlášť citliví a že byse uměli dívat kolem sebe. Stejně jako vy, ne?
Ale chyba lávky. Teď už sice mám jasno, ale po příjezdu jsem byla z Bruselu dost zoufalá. Tohle město prostě nemá systém. Není logický jako Vídeň, není živelný jako Řím, prostě nepodobá se ničemu, co jsem zatím viděla. Ani chaos, ani řád, ani žádná pochopitelná kombinace obojího. Mate tělem, a když se dáte navnadit, snadno zabloudíte. Jakmile máte pocit, že jste něco pochopili, brzo zjistíte, že máte smůlu.
Brusel je jako pusa, ve který chybí spousta zubů. Takovej vykotlanej dub (ať žije kmotra liška!). Takový nesoustavný, napůl vybořený město, kde jedna vrstva zakrývá druhou a kde se může ztratit i místňák. Zakopnete o bludnej kořen, mylně usoudíte, že "tady už jsem někdy byla a tady to bude doprava" a už se vezete. Skončíte kdesi na bezejmenný periférii, v zemi nikoho, kde nikdo nechodí po ulici, kde ulice nemají cedule s názvy, kde nejezdí tramvaj ani taxíky. Prostě někde "za zrcadlem".
Sama sobě to vysvětluju tím, že tohle město je prostě úplně vymknutý z kloubu. Poškozený. Mnohokrát zle pošramocený, plný jizev, který se zacelujou jedna přes druhou. Zbořený a znovu postavený - a zase zbořený.
Tady se prostě s ničím nemažou, posledních sto let tady trvá taková chronická demoliční horečka, která nešetří nic. Tak například dnes všichni pláčou nad tím, kolik krásných secesních budov strhly bagry. Před třiceti lety. Tenkrát ještě secese byla něco, zač je potřeba se stydět. Teď se zbytky, který náhodou nebo zázrakem unikly demoliční četě, renovujou a ukazujou turistům.
Jak se tu říká - Kolín nebo Drážďany nebo Varšavu rozbombardovaly letadla a zničily tanky. Brusel dopadl podobně, ale mírovou cestou. Lidi si to zničili sami a dobrovolně.
My bydlíme v Leopoldově čtvrti, ve čtvrti nekonečných chodeb a kanceláří. Evropská čtvrť je obrovský úřednický ghetto, který se rozrůstá jako rakovina. Všude jen kanceláře, kanceláře a kanceláře. Ulice plný aut s úředníkama, který do těch kanceláří jezděj. Hnusný budovy, který tu lemujou ulice a vypadají jako nedobytný hrady.
Třeba sídlo Rady EU je něco jako naleštěnější pražskej Pakul, přezdívá se mu „růžovej bunkr“, protože je to taková naddimenzovaná obluda obložená růžovým mramorem. Přísahám, že jsem v životě viděla jen hodně málo staveb, který by byly ošklivější. A ty, co jsem viděla, jsou taky v Bruselu.
Kupříkladu parlament. To je opravdu hrůza, jíž se máloco vyrovná. Navrhnout bych to dokázala i já. Obrovská hora obložená zrcadlama, která se tyčí vzhůru a nejde přehlídnout, ani když se člověk hodně snaží. Zdejší architekti navrhujou parlament zbořit, a pak se kochat tím krásným prostorem, kterej po něm zbude. Vřele souhlasím, ale je mi jasný, že k tomu asi nikdy nedojde.
Protože poslanci, jak všichni víme, nemají vkus. Podle všech těch bulvárních anket, který organizujou média, poslanci (aspoň ty český) nečtou, nechodí do kina, nevzdělávají se, pokud něco poslouchají, tak bratry Nedvědy nebo Karla Gotta. Nedělám si o nich iluze. Nedělám si iluze, že by byli nějak zvlášť citliví a že byse uměli dívat kolem sebe. Stejně jako vy, ne?
Komentáře