Před pár dny jsem podala sportovní supervýkon hodný Jozefa Pribilince v jeho lepších časech. Ušla jsem dva kilometry v botách s podpadky a předpokládám, že stejně jako Jozef (po dvaceti kilometrech olympijské trati) jsem skončila s nohama ne tak zcela v kondici. Po půlnoci jsem rozbolavělá chodidla máčela v ledové vodě a vypotřebovala všechny náplasti na puchýře, který se ani nedaly spočítat. To je tak, když má člověk (žena) být za dámu.
Akce vypadala původně nevinně - zahradní pivní party českýho velvyslance při EU. V pozvánce stálo výslovně: oblečení "casual". Moje naivní představa, že za velvyslaneckými půllitry vyrazím tak nějak casual, jak obvykle chodím - džíny a lepší triko, ale rychle vzala za své.
Když jsem se jen tak pro jistotu zeptala kolegy, do čeho se obléká, začal mluvit o saku a kravatě. Džíny šly tím pádem rychle dolů a pak jsem strávila několik minut přemýšlením, jestli vůbec "něco slušnýho" vlastním. Nakonec jsem to vyřešila černejma šatama a - jak úvod naznačil, šikézními střevíci, s jejichž pomocí se natahuji na úctyhodných 190 centimetrů.
Elegantní žirafa vyráží vstříc pivnímu dobrodružství.
Již po pár stech metrech ovšem bylo zřejmé, že střevíce jsou spíše španělské boty a že večírek skutečně bude nadmíru zábavný a masochisticky výživný.
Nakonec se ukázalo, že bude ještě zábavnější, protože zahradní party na provlhlém trávníčku eleganci nesvědčí. Nejprve jsem zjistila, že tenké podpadky se při každém kroku boří do hlíny lehce jako špejle do čerstvě upečené bábovky. Tož jsem chodila co nejméně a když už, tak po špičkách - jinak bych si připadala jako kdybych se brodila bažinou v holinách. Pak jsem si na boty upustila poctivou, čerstvě upečenou a řádně mastnou českou klobásu. No a pak už jedno neštěstí za druhým.
V tombole jsem nic nevyhrála, plzeň, kterou tam točili, stála za prd. Když jsem dostala hlad, zbyli na stolech původně se prohýbající hojností jen utopenci a zavináče.
No a pak jsem samozřejmě v marné naději, že taxík bude stát na každém rohu a vyhlížet podnapilé diplomaty napochodovala pár zbytečných kilometrů, než jsem se k smrti vyčerpaná složila na přední sedadlo postaršího taxikáře, který celou cestu ne a ne pochopit, že si se mnou francouzsky nepopovídá.
Hvízdání řádně přiopilých partiček, které se veselily na hučících zahrádkách u nás v ulici jsem pak už přešla - jako "pravá dáma".
Akce vypadala původně nevinně - zahradní pivní party českýho velvyslance při EU. V pozvánce stálo výslovně: oblečení "casual". Moje naivní představa, že za velvyslaneckými půllitry vyrazím tak nějak casual, jak obvykle chodím - džíny a lepší triko, ale rychle vzala za své.
Když jsem se jen tak pro jistotu zeptala kolegy, do čeho se obléká, začal mluvit o saku a kravatě. Džíny šly tím pádem rychle dolů a pak jsem strávila několik minut přemýšlením, jestli vůbec "něco slušnýho" vlastním. Nakonec jsem to vyřešila černejma šatama a - jak úvod naznačil, šikézními střevíci, s jejichž pomocí se natahuji na úctyhodných 190 centimetrů.
Elegantní žirafa vyráží vstříc pivnímu dobrodružství.
Již po pár stech metrech ovšem bylo zřejmé, že střevíce jsou spíše španělské boty a že večírek skutečně bude nadmíru zábavný a masochisticky výživný.
Nakonec se ukázalo, že bude ještě zábavnější, protože zahradní party na provlhlém trávníčku eleganci nesvědčí. Nejprve jsem zjistila, že tenké podpadky se při každém kroku boří do hlíny lehce jako špejle do čerstvě upečené bábovky. Tož jsem chodila co nejméně a když už, tak po špičkách - jinak bych si připadala jako kdybych se brodila bažinou v holinách. Pak jsem si na boty upustila poctivou, čerstvě upečenou a řádně mastnou českou klobásu. No a pak už jedno neštěstí za druhým.
V tombole jsem nic nevyhrála, plzeň, kterou tam točili, stála za prd. Když jsem dostala hlad, zbyli na stolech původně se prohýbající hojností jen utopenci a zavináče.
No a pak jsem samozřejmě v marné naději, že taxík bude stát na každém rohu a vyhlížet podnapilé diplomaty napochodovala pár zbytečných kilometrů, než jsem se k smrti vyčerpaná složila na přední sedadlo postaršího taxikáře, který celou cestu ne a ne pochopit, že si se mnou francouzsky nepopovídá.
Hvízdání řádně přiopilých partiček, které se veselily na hučících zahrádkách u nás v ulici jsem pak už přešla - jako "pravá dáma".
Komentáře