Přeskočit na hlavní obsah

"Moře je chrámem krás..."

Už je to tak, dlouho jsem cestu k moři odkládala a teď bych se k němu nejradši přestěhovala. Belgický moře je nádherný! Kam se hrabou banálně krásný pláže Jadranu nebo dramatický řecký pobřeží, který se tak pěkně fotí do katalogů cestovek.
Severní moře není fotogenický, ani přívětivý, ale bere dech. Dlouho není vidět ani cítit, ale když přelezete pobřežní duny, úplně vás ohromí, protože najednou - kam až dohlídnete - není nic jinýho než rozbouřená šedo-černá hladina a široký nízký nebe. Z moře fičí slanej vítr, písek máte za chvíli i v uších a než smočíte nohu do ledový vody, musíte urazit pár stovek metrů po odlivem obnažený, promočený pláži. Člověk si připadá jako nějakej romantickej hrdina z obrazů Caspara Davida Fridricha, kterej fascinovaně zírá na nebezpečnej živel. Vlasy vlajou, kromě větru a vln není nic slyšet a lidí málo.
Ty z místních, který neodradilo nepříliš přívětivý počasí, je vidět většinou s drakama nebo na kolečkovejch jachtách, kterýma jezděj rallye po pláži. Zdá se, že u větrných moří jsou takový draci velká zábava. Můj kolega se neúspěšně pokusil mi vysvětlit, v čem takový řízení draka spočívá - moc jsem to nepobrala a taktéž díky vrozený nešikovnosti jsem žádný sportovní výkony nepodala. Spíš jsem poděsila pár poklidných chodců, kterým můj drak padal nenadále do cesty, a taky jsem málem přizabila kolegu Standu. Ten se musel neustále krčit a chránit hlavu, abych ho tím drakem negilotinovala, což se mi nakonec naštěstí nepodařilo... V tom, jak bejt nebezpečná pro ostatní, jsem zjevně jednička...
Moře mi v uších hučelo ještě večer, doplnila jsem to listováním ve Verlainovi. Ten, byv Belgičanem, to s mořem totiž umí...
Oblaka srocená
mu ladí barvu pleti
do modra, zelena,
do nachu, do perleti...
Je krásné ve snění,
je lepší, než jsme my.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Karanténa, den první

Sice jsem se na to mentálně připravovala celý víkend, ale když to teď nastalo, je to přesto šok. Pondělí, všechny děti doma, všichni dospělí doma, nastává zápas o zachování zdravého rozumu a o to, jak neztratit nervy. A hned od chvíle, co nám do postele úderem osmé naskáčou všechny děti, je jasný, že to nebude žádná legrace. Pán domu se zavírá v domácí kanceláři, a ze mě se hned po snídani stává pí učitelka. Takže střídavě opakuju pomnožná posdstatná jména a snažím se motivovat třeťáka k napsání srozumitelné slohovky o jarních prázdninách. Moc se nadaří ani jedno. Dceru moje teoretické znalosti moc neoslňují, syn pomalu začíná propadat hysterii, protože napsat 12 vět o výletě do Berlína je nad jeho síly, zvlášť když matka kibicuje a ošklíbá se nad nepatřičnými i/y. Myslela jsem, že záchrana bude televizní vyučování, jenže pořad UčíTelka mají děti na háku. V jejich očích je to nuda, učitelky vysvětlují něco, co už dávno vědí, a tak se demonstrativně dívají z okna nebo komentují míru t...
Okomentovat
Další informace

Těhotenské chátrání

Ano, milí přátelé, i léta nepoužívaný, pavučinami opředený blog se šikne, když si člověk potřebuje veřejně ulevit a zároveň mít jistotu, že si to v podstatě nikdo nepřečte. Poslední příspěvek je z roku 2011, což s nejvyšší pravděpodobností odradilo kontrolovat novinky i ty nejvěrnější z pěti čtenářů, kteří s námi sdíleli rodinné radosti a strasti před pěti lety. Tož tedy, hlavní novinkou letoška je, že do naší Kutné nory přibyde další lišče, a to už co nevidět. Jenže matka je tentokrát poněkud postarší a slasti gravidity již nezvládá s takovým přehledem jako kdysi, což generuje humorné situace a spoustu partnerského pnutí, jakož i okamžiky čistého zoufalství. Takže si je potřebuje terapeuticky rozebrat, aby se jí ulehčilo. Ale konec srandy. Věc se má následovně: ačkoli pracovníci na maloměstě, s nimiž mám tu čest se pravidelně setkávat, jako jsou prodavačky pekárenských výrobků, zelinář, pedikérka a pedagogové starších liščat opakovaně tvrdí, že mám "roztomilé bříško" a ...
Okomentovat
Další informace

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...
1 komentář
Další informace