V sobotu byl v Belgii státní svátek. Taková jejich verze dne nezávislosti neboli český 28. říjen. To, co se dělo v centru Bruselu, ale dalece překročilo meze mojí (nikterak malý, doufám) představivosti. Belgičani totiž nepovažují svátek jen za delší den volna, jako Češi, ale doopravdy ho slaví a jak! V centru města jich bylo skoro 200.000, jak promptně spočítali novináři a podle toho to vypadalo.
Moře stánků s národními reklamními přeměty, vojenský přehlídky, na nebi tryskáče, v královským parku tisíce piknikujících patriotů, maršpárady s králem i bez něj, narvaný metro a všude radostná atmosféra smíchaná s pachem připálených hranolků.
Některýma ulicema se skoro nedalo projít a vlastenecký duch vládl městem. Lidi chodili oblečení v národních barvách, auta ozdobili trikolórama, na balkony pověsili vlajky (v hustotě rovnající se někdejší normalizační výzdobě sovětskejma vlajkama na VŘSR). Nelekli se ani vyložený extravagance - děti, seriózní muži i důchodci promenádovali v sobotu s obrovskýma nafukovacíma korunama na hlavách, a i když vypadali jako pitomci, tvářili se velmi spokojeně.
Když jsem si uvědomila, že podobně velkolepý vlastenecký veselice se v Praze zřejmě jen tak nedočkám, ani mi to nějak nebylo líto.
Pochmurný dojem z vlasteneckýho dojímání napravily pondělní zprávy o belgickým premiérovi. Když ho televize požádaly, aby zazpíval belgickou hymnu, poněkud zazmatkoval a nejistě začal pobrukovat Marseillaisu. V katedrále si pak během slavnostní bohoslužby vyřizoval nějaký hovory mobilem. Aspoň že tu mají smysl pro absurditu...
Moře stánků s národními reklamními přeměty, vojenský přehlídky, na nebi tryskáče, v královským parku tisíce piknikujících patriotů, maršpárady s králem i bez něj, narvaný metro a všude radostná atmosféra smíchaná s pachem připálených hranolků.
Některýma ulicema se skoro nedalo projít a vlastenecký duch vládl městem. Lidi chodili oblečení v národních barvách, auta ozdobili trikolórama, na balkony pověsili vlajky (v hustotě rovnající se někdejší normalizační výzdobě sovětskejma vlajkama na VŘSR). Nelekli se ani vyložený extravagance - děti, seriózní muži i důchodci promenádovali v sobotu s obrovskýma nafukovacíma korunama na hlavách, a i když vypadali jako pitomci, tvářili se velmi spokojeně.
Když jsem si uvědomila, že podobně velkolepý vlastenecký veselice se v Praze zřejmě jen tak nedočkám, ani mi to nějak nebylo líto.
Pochmurný dojem z vlasteneckýho dojímání napravily pondělní zprávy o belgickým premiérovi. Když ho televize požádaly, aby zazpíval belgickou hymnu, poněkud zazmatkoval a nejistě začal pobrukovat Marseillaisu. V katedrále si pak během slavnostní bohoslužby vyřizoval nějaký hovory mobilem. Aspoň že tu mají smysl pro absurditu...
Komentáře