Řidičové pražské MHD jsou různí. Jsou mezi nimi jasní psychopati - někteří si v kabince hovoří sami pro sebe, jiní sprostě nadávají kolemjedoucím autům tak, že je to slyšet až v druhém vagoně. Spousta tramvajáků je škodolibých: klasikou pražských zastávek je zábava "chyť mě, když to dokážeš", tj. umění zavřít dveře před nosem supějícím pasažérům přesně před nosem, někdy dovedené k dokonalosti tak, že tramvaj popojede pět metrů do křižovatky, kde pak několik minut stojí na červenou - dívat se na rozvážně se rozjíždějící tramvaj, kterou člověk o pár vteřin nestihl, je opravdu geniální masochistická slast.
Někteří řidiči jsou přímo zlomyslní - co takhle zastavit tramvaj na vzáleném konci zcela prázdného nástupního ostrůvku a kochat se tím, jak se ke dveřím ženou zmatení cizinci, babky s berlemi a matky s kočárky... Někteří jsou netrpěliví a snaží se nastupování urychlit dveřním bzučákem ve chvíli, kdy dvacetihlavý hrozen lidí teprve vystupuje. Někteří jsou zapálení a hlasí do tramvajových reproduktorů třeba aktuální stav důležitých hokejových nebo fotbalových zápasů. Někteří jsou idealisté a varují nastupující před bandou kapsářů, která právě operuje v jejich tramvaji. Jiní jsou zase zloduchové: skřípnou třeba dveřmi dámě ruku i s kabelkou a dveře i přes křik spolucestujících otevřou až na další zastávce. Občas jsou to fajnšmekři a pochutnávají si v kabince na kávě z termosky a čerstvých koláčích. Někdy jsou to ignoranti a uprostřed provozu si čtou Blesk.
Já jsem dneska měla tu čest s prvním upřímným tramvajákem. Na tramvaj jsem čekala dlouho, a když jsem nastoupila, ujeli jsme asi dvacet mterů a nic. Pak se tramvaj váhavě rozjela zas, ale úplně špatným směrem. Pán se prostě zamyslel nebo co, a zapomněl kudy má jet. Lidi se na sebe zmateně dívají, tramvaj pomalu pokračuje a pak zamíří na obratiště. Z reproduktorů se ozve: "Pro blbost řidiče tato linka nemůže dál pokračovat, žádám cestující, aby si laskavě vystoupili."
Někteří řidiči jsou přímo zlomyslní - co takhle zastavit tramvaj na vzáleném konci zcela prázdného nástupního ostrůvku a kochat se tím, jak se ke dveřím ženou zmatení cizinci, babky s berlemi a matky s kočárky... Někteří jsou netrpěliví a snaží se nastupování urychlit dveřním bzučákem ve chvíli, kdy dvacetihlavý hrozen lidí teprve vystupuje. Někteří jsou zapálení a hlasí do tramvajových reproduktorů třeba aktuální stav důležitých hokejových nebo fotbalových zápasů. Někteří jsou idealisté a varují nastupující před bandou kapsářů, která právě operuje v jejich tramvaji. Jiní jsou zase zloduchové: skřípnou třeba dveřmi dámě ruku i s kabelkou a dveře i přes křik spolucestujících otevřou až na další zastávce. Občas jsou to fajnšmekři a pochutnávají si v kabince na kávě z termosky a čerstvých koláčích. Někdy jsou to ignoranti a uprostřed provozu si čtou Blesk.
Já jsem dneska měla tu čest s prvním upřímným tramvajákem. Na tramvaj jsem čekala dlouho, a když jsem nastoupila, ujeli jsme asi dvacet mterů a nic. Pak se tramvaj váhavě rozjela zas, ale úplně špatným směrem. Pán se prostě zamyslel nebo co, a zapomněl kudy má jet. Lidi se na sebe zmateně dívají, tramvaj pomalu pokračuje a pak zamíří na obratiště. Z reproduktorů se ozve: "Pro blbost řidiče tato linka nemůže dál pokračovat, žádám cestující, aby si laskavě vystoupili."
Komentáře