Švihák lázeňský

Tak jsme oslavili druhé výročí svatby. (Mám na mysli naši svatbu, pochopitelně.) Má milá vymyslela tajný výlet. To mám rád. Nemusím se o nic starat, jsem příjemně překvapen, těším se a obdivuji nápady své ženy. Naším cílem, jak se ukázalo, byl Jáchymov. Lázeňský dům Radium Palace, luxusní prvorepublikové zařízení s mezinárodní klientelou (Arabové, Němci, Rusové, Nuselané), víkendový relaxační pobyt s roztomilými ukázkami místních kúr. Cool.
Některé kúry jsme pravda vynechali - gymnastiku v bazénu nebo solnou jeskyni (prej to báječně nahradí pobyt u moře, chybí akorát slunce, písek... a to moře). Co jsme tedy absolvovali? Koupel v radonové vodě ("moc tam sebou nemelte, aby se nezačal uvolňovat radiaktivní plyn"), která se čerpá z dolů, kde političtí vezňové kutali uran pro zas_aný komouše. Suchou koupel (nojo!) v igeliťáku napuštěným céódvě, oxygenoterapii (máte v nose hadičku a inhalujete kyslík, strašná nuda), masáž, koupel s bublinkama. V mezičase jsme se nestydatě, s požitkem, náruživě, vjednomkuse, v křesle, v koupelně, na posteli, na kanapi a leckde jinde flákali. Něco takovýho lze jen doporučit.
Pravda, mělo to svoje nevýhody. Třeba mizernou kuchyni. (Škoda slov.) Nebo Jáchymov... První den jsme se naivně vydali na procházku do města. Žádný tam nebylo. Jáchymov je nudle, silnice směrem na Bad Schnadau nebo kam, a podél ní jsou naházený nějaký domy. Pustíte se kolem nich, protože kdesi nahoře má bejt kostel svatýho Jáchyma. Trvá to hodiny a hodiny. Míjíte vybydlený baráky, omlácený zavřený krámy s nápisem "Na prodej", ruiny, rozvaliny, tu a tam vás omráčí renesanční kamennej portál, do kterýho jsou zasazený papundeklový dveře. Bejvalá hornická rekreovna slouží jako ubytovna netopejrů, v nejlepším případě. Nepotkáte jedinou hospodu, do který byste se nebáli vejít, jedinej obchod, kde byste si chtěli koupit byť jen cucavý bonbóny. Minete místní hambinec s nápisem Streep Show. Snad se o tom Meryl nedozví. Nad tím vším strmí kvádr lázeňského domu jménem Akademik Běhounek. Vane studenej vítr, míjíte starce s vodnatým pohledem a vodnatým mozkem a s vodnatým lahváčem v ruce. Něco vám to připomíná, ale radši o tom nepřemejšlíte. Dosáhnete svatýho Jáchyma, ale už toužíte jedině po hotelovým pokoji, po perličkový koupeli, po radonový koupeli nebo aspoň suchý koupeli. Eště že je na pokoji minibar--- Nikdy, nikdy nechtějte vidět Jáchymov. Opravdovej život probíhá jen v okruhu pěti set metrů od Paláce Radium.
A ještě něco: absolvoval jsem iniciační zážitek. Byl jsem v sauně.
Bylo to poprvé, protože mě dlouholeté zkušenosti přesvědčily, že extrémní horko ani extrémní chlad nejsou nic příjemného, takže jsem se kombinaci obojího vyhýbal. Bylo mi ovšem řečeno, že do sauny se chodí proto, že PAK je člověku báječně. To je zajímavá teze. Zatímco většina báječných věcí je báječných, KDYŽ se dělají, saunování je báječné, když se s ním přestane. Zamysleme se nad tím. Známe nějaké další podobné fenomény? Věci, které se dělají proto, aby se mohly PŘESTAT dělat? Nic mě nenapadá... Ale pozor, tady se prostírá nedozírné pole nevyužitých možností! Desetitisíce věcí, který S ÚLEVOU přestaneme dělat! Těch možností rekreačního vyžití! Těch nových kultů, které čekají, až je někdo objeví, propadne jim, seznámí s nimi ostatní! "Čoveče, včera jsem se půl hodiny píchal vidličkou do pupku - neumíš si představit, jak mi pak bylo skvěle!" "To já jsem si tak dlouho škubal chlupy z nosu, až jsem málem zapomněl, že skvěle mi má bejt až potom."
Ale s tou saunou je to pravda. Neni nad to doplazit se na pokoj, posadit se do vypařený koupelny s ledovou plzní a šmírovat holku, co sedí ve vaně...