Přeskočit na hlavní obsah

Amerika, Amerika!

Dočet jsem se onehdy, že nějakej Amerikán nasekal veliký peníze na trhu hraček, když hodil na trh figurky akčních hrdinů, ále nikolivěk figurky Spidermanů a Supermanů a Rekordmanů a Narkomanů a tak dál, ale figurky nejoblíbenějších, nejstarších a nejrespektovanějších frajerů na světě - starozákonních svalovců v čele se Samsonem a Davidem. Můžete nasbírat celou sérii - ale je to pro děti, takže oblíbené sestavy "Lot a dcerky", "David šmíruje Batšebu", "David šmíruje Absolóna", "Putifarova žena šmíruje Davida" atd. dostanete jen za příplatek na přímou objednávku u výrobce. Jana Křtitele, Eliáše s auťákem a svázanýho Izáka ovšem prodávaj i ve Wal-martu. A když koupíte celou sérku najednou, dostanete jako bonus Ježíše i s příslušenstvím (trnová koruna, kříž a nalepovací tetování). (Radši nechtějte vědět, jakej je bonus pro odběratele kompletní "adult series".)
Tohle je samosebou možný jen v Americe (Vatikán zkoušel po koncilu něco podobnýho, ale konzervativní kardinálové to zatrhli. Už vyrobený figurky se rozprodaly pod rukou a ze zisku se financovali agenti, který v Hrádku nad Nisou sabotovali výrobu prezervativů. Něco šlo taky na nový důtky pro celý konkláve.) U nás by nějaký pámbíčkářský krámy nenašly odbyt, leda by to Charita distribuovala do děcáků. Sirotci by se hádali, jestli by Samson zmlátil Davida - to teda né! to teda jó! - a jestli by tomu J. K. dokázal zabránit (to teda né). Ale mě něco napadlo - nemáme snad v Čechách svoje hrdiny? Neexistují snad způsoby, jak distribuovat hračky mezi statisíce koupěchtivých děcek? Všechny čekají na Rychlé šípy Happy Meal!
Vidím to v živejch barvách. Bezmasej McDušín. Rybí McHojer. Sendvič Rychlonožka - sendvič z prošlých surovin vás protáhne! Bublina by se dával k hot dogu. McDoggieDog. Hodně česneku. McBohouš - tučnej, aby pak děcka jen ležely a funěly. Drůbeží McJestřáb. A pst! k velkýmu menu taky něco pro tatínky. Jen se přiznejte, chlapi: kdo z vás netoužil po Podkově? Bičík v ceně!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdiny, rok prvý

Můj zápas o zachování zdravého rozumu a sebeúcty na mateřské je v poločase, je čas bilancovat. Tady jsou plusy: nedávno jsem s překvapením zjistila, že se ze mě stala královna výprodejů, jelikož mě dítě vysálo až do velikosti 36. Jsem v nebývalé kondici - hrubým odhadem jsem za kočárem nachodila 1500 kilometrů a nazvedala několik tun, takže mám biceps ocelový:-) Tak nějak jsem se oprostila: vzhled moc neřeším, řasenka mi vyschla, na makeup nezbývá čas, tuším, že vypadám jako strašák v zelí, ale je mi to srdečně jedno. Naučila jsem se nahlas smát, protože s malou liškou se nejde nesmát. Naučila jsem se ze sebe dělat šaška, protože pak se může malá liška nahlas smát. Oceňuju drobnosti - trochu spánku navíc, deset minut volna, cestu bez bláta, esemesku od kámošů, který na mě nezapomněli. Cesta do města nebo do kina je pro mě zážitek. Konečně jsem dostala za vyučenou a najednou se přede mnou otevírá život, ve kterým si nevím moc rady, takže pryč je pohádka mládí, ve který jsem všemu rozumě...

Nesdělovací prostředky

Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...