Přeskočit na hlavní obsah

Amerika, Amerika!

Dočet jsem se onehdy, že nějakej Amerikán nasekal veliký peníze na trhu hraček, když hodil na trh figurky akčních hrdinů, ále nikolivěk figurky Spidermanů a Supermanů a Rekordmanů a Narkomanů a tak dál, ale figurky nejoblíbenějších, nejstarších a nejrespektovanějších frajerů na světě - starozákonních svalovců v čele se Samsonem a Davidem. Můžete nasbírat celou sérii - ale je to pro děti, takže oblíbené sestavy "Lot a dcerky", "David šmíruje Batšebu", "David šmíruje Absolóna", "Putifarova žena šmíruje Davida" atd. dostanete jen za příplatek na přímou objednávku u výrobce. Jana Křtitele, Eliáše s auťákem a svázanýho Izáka ovšem prodávaj i ve Wal-martu. A když koupíte celou sérku najednou, dostanete jako bonus Ježíše i s příslušenstvím (trnová koruna, kříž a nalepovací tetování). (Radši nechtějte vědět, jakej je bonus pro odběratele kompletní "adult series".)
Tohle je samosebou možný jen v Americe (Vatikán zkoušel po koncilu něco podobnýho, ale konzervativní kardinálové to zatrhli. Už vyrobený figurky se rozprodaly pod rukou a ze zisku se financovali agenti, který v Hrádku nad Nisou sabotovali výrobu prezervativů. Něco šlo taky na nový důtky pro celý konkláve.) U nás by nějaký pámbíčkářský krámy nenašly odbyt, leda by to Charita distribuovala do děcáků. Sirotci by se hádali, jestli by Samson zmlátil Davida - to teda né! to teda jó! - a jestli by tomu J. K. dokázal zabránit (to teda né). Ale mě něco napadlo - nemáme snad v Čechách svoje hrdiny? Neexistují snad způsoby, jak distribuovat hračky mezi statisíce koupěchtivých děcek? Všechny čekají na Rychlé šípy Happy Meal!
Vidím to v živejch barvách. Bezmasej McDušín. Rybí McHojer. Sendvič Rychlonožka - sendvič z prošlých surovin vás protáhne! Bublina by se dával k hot dogu. McDoggieDog. Hodně česneku. McBohouš - tučnej, aby pak děcka jen ležely a funěly. Drůbeží McJestřáb. A pst! k velkýmu menu taky něco pro tatínky. Jen se přiznejte, chlapi: kdo z vás netoužil po Podkově? Bičík v ceně!

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Každá jsme hrdinka?

Časopis Heroine na webu vyzval čtenářky, aby napsaly, jak to zvládají po měsíci koronavirové karantény. A prý že za to bude jedno číslo zdarma až do schránky. No, neber to. Zde výplod mého snažení, omluvte sníženou kvalitu zvuku: vzniklo to kolem půlnoci, mezi koncem šichty a pádem do spánkového bezvědomí. Pochybuju, že každá jsme hrdinka. Moje příběhy z karantény jsou totiž dost banální, ubíhá den za dnem a mění se toho jen velice málo.   Takže kupříkladu dnes. Zelený čtvrtek. Ačkoli odborníci radí, že nejlepší recept na zvládání stresových situací je striktně dodržovat rutinu, tak mně se to ani po měsíci domácího vězení stále ještě nedaří. Nepříliš nadšeně se budím někdy před osmou, a to se o nedostatku spánku nedá mluvit – včera jsem usnula už kolem deváté, při ukládání dětí, a s pauzou na vyčištění zubů spala skoro 11 hodin. Nejmladší syn jako obvykle někdy před rozbřeskem připochodoval k nám do postele, takže jsme strávili několik posledních hodin namačk...
Okomentovat
Další informace

Karanténa, den první

Sice jsem se na to mentálně připravovala celý víkend, ale když to teď nastalo, je to přesto šok. Pondělí, všechny děti doma, všichni dospělí doma, nastává zápas o zachování zdravého rozumu a o to, jak neztratit nervy. A hned od chvíle, co nám do postele úderem osmé naskáčou všechny děti, je jasný, že to nebude žádná legrace. Pán domu se zavírá v domácí kanceláři, a ze mě se hned po snídani stává pí učitelka. Takže střídavě opakuju pomnožná posdstatná jména a snažím se motivovat třeťáka k napsání srozumitelné slohovky o jarních prázdninách. Moc se nadaří ani jedno. Dceru moje teoretické znalosti moc neoslňují, syn pomalu začíná propadat hysterii, protože napsat 12 vět o výletě do Berlína je nad jeho síly, zvlášť když matka kibicuje a ošklíbá se nad nepatřičnými i/y. Myslela jsem, že záchrana bude televizní vyučování, jenže pořad UčíTelka mají děti na háku. V jejich očích je to nuda, učitelky vysvětlují něco, co už dávno vědí, a tak se demonstrativně dívají z okna nebo komentují míru t...
Okomentovat
Další informace

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...
1 komentář
Další informace