Má svoje kouzlo, ranní svět. Stačí jen změna úhlu pohledu. Když brzo ráno vstávám a mířím v mrákotách do práce, nemám moc šanci si ho užít, protože mám většinou dost starostí sama se sebou. Ale teď, když jsem se zařadila po bok dělnický třídy a brzy ráno mířím z práce, je rázem všechno jinak.
I když nehodlám předstírat, že se při noční směně kdovíjak rozplývám blahem, užívám si ty převrácený biologický hodiny. Stojím za rozbřesku na tramvajovým ostrůvku, mám radost, že padla a spoustu energie na to, pozorovat ty méně šťastný, který práce teprve čeká. Těch rozmrzelejch ksichtů, těch ospalek v tvářích školáků, těch chlapíků s aktovkama, kterým kručí v žaludku, těch důchodců, který se jako zázrakem už v sedm ráno vracejí z nákupu, těch dobře naladěnejch gymnazistů, který se těšej na společný cigáro před školou. Ráno mi svět vždycky připadal mrtvej, protože jsem byla sama polomrtvá, ale teď mi sám spiklenecky vyjevuje některý pikantní detaily.
Věděli jste třeba, že řeznictvi maj otevřeno už před osmou a že se v nich stojí fronta na vepřový nožičky? Že useknutý prasečí hlavy na člověka pomrkávají z výloh, i když už maj oči dávno vydloubaný? Že letadla dělají na obloze kýčovitý růžový čáry? Že na přechodech svítí zelená pro chodce dýl než ve dne? Že si řidiči v autě čistěj zuby? A druhou rukou se holej strojkem? Že tramvajaci snídají tlačenku s cibulí?
Pěknej svět, ve kterým se všichni ještě tak docela neprobudili. Takovej prodlouženej sen.
I když nehodlám předstírat, že se při noční směně kdovíjak rozplývám blahem, užívám si ty převrácený biologický hodiny. Stojím za rozbřesku na tramvajovým ostrůvku, mám radost, že padla a spoustu energie na to, pozorovat ty méně šťastný, který práce teprve čeká. Těch rozmrzelejch ksichtů, těch ospalek v tvářích školáků, těch chlapíků s aktovkama, kterým kručí v žaludku, těch důchodců, který se jako zázrakem už v sedm ráno vracejí z nákupu, těch dobře naladěnejch gymnazistů, který se těšej na společný cigáro před školou. Ráno mi svět vždycky připadal mrtvej, protože jsem byla sama polomrtvá, ale teď mi sám spiklenecky vyjevuje některý pikantní detaily.
Věděli jste třeba, že řeznictvi maj otevřeno už před osmou a že se v nich stojí fronta na vepřový nožičky? Že useknutý prasečí hlavy na člověka pomrkávají z výloh, i když už maj oči dávno vydloubaný? Že letadla dělají na obloze kýčovitý růžový čáry? Že na přechodech svítí zelená pro chodce dýl než ve dne? Že si řidiči v autě čistěj zuby? A druhou rukou se holej strojkem? Že tramvajaci snídají tlačenku s cibulí?
Pěknej svět, ve kterým se všichni ještě tak docela neprobudili. Takovej prodlouženej sen.
Komentáře