Jak jsem sliboval, že napíšu o pronikání mezi smetánku - moc jsem z toho teda nevytěžil. Nikdo mě nikomu nepředstavil, takže jsem si s čelnými bývalými chartisty rukou nepotřásl, ani s tím Havlem ne. Nemusel jsem ovšem řešit dilema, jestli dámám líbat či nelíbat ruku; naopak jsem řešil, co tam proboha dělám. A přitom jsem se připravoval: umyl jsem se, oholil, navoněl, zahalil, naučil se novej uzel do kravaty a ujistil se, že "boxerky a slipy jsou ze společenského hlediska rovnocenné". To se mi teda ulevilo.
Jelikož se to dělo v Sovových mlýnech, měl jsem spoustu času postávat a kochat se artefakty. A zjistil jsem, že červené víno zásadně umocňuje mou vnímavost k výtvarnému umění. Strávil jsem tak plodné minuty před rozměrným plátnem Theodora Pištěka, pozorně si ho prohlížel a zvažoval, jak moc mě se.e. Zanechal jsem toho po třetí decce závěrem, že mě se.e dost - ale připouštím, že chyba je ve mně. Koneckonců já bych tak pěkně lidskou postavu zabalenou do hnědýho papíru namalovat neuměl.
A příště o tý typošce, ať má Liška radost.
Jelikož se to dělo v Sovových mlýnech, měl jsem spoustu času postávat a kochat se artefakty. A zjistil jsem, že červené víno zásadně umocňuje mou vnímavost k výtvarnému umění. Strávil jsem tak plodné minuty před rozměrným plátnem Theodora Pištěka, pozorně si ho prohlížel a zvažoval, jak moc mě se.e. Zanechal jsem toho po třetí decce závěrem, že mě se.e dost - ale připouštím, že chyba je ve mně. Koneckonců já bych tak pěkně lidskou postavu zabalenou do hnědýho papíru namalovat neuměl.
A příště o tý typošce, ať má Liška radost.
Komentáře