Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář.
Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící připomínky kupodivu neotiskli:
Pevně doufám, že pan Macek si tu stránku platí jako inzerent, protože nic jiného než reklamu na pana Macka nám zatím nenabídla. Prvnímu pokračování jste vyhradili málem dvoustranu, z níž zabrala podstatnou část usměvavá fotografie Autora, a zbytek podrobné povídání o tom, jak to přišlo, že se z pana Macka stal tak vynikající a kultivovaný gourmand, který dospěv do středního věku papá tak vybraně. A nakonec jsme se dozvěděli, jak dělá bývalý politik vaječnou omeletu – kupodivu stejně jako my, nevzdělaný plebs, akorát si na ni sype droždí. Panečku.
Takže jsem rád, že v novém čísle nedostal pan Macek už tak velký prostor. Tentokráte je vyfotografován se svými osobními kuchaři a z jeho textu se dozvíme, že většinu čtenářů nejspíš považuje za burany, co žerou rukama a přitom na sebe vrčí, a navíc ti politováníhodní zabedněnci ani nevědí, kdo je Gwyneth Paltrow, takže je jim to potřeba vysvětlit: Gwyneth Paltrow je křehká blondýnka, která hrála ve filmu Zamilovaný Shakespeare a stejně jako pan Macek umí jíst příborem. Osvěty takového kalibru snad ani nejsme hodni. Co přijde příště? Mám návrh: příště by mohla stačit páně Mackova fotografie patřičné velikosti, a pod to by se mohla dát nějaká užitečná informace jako „v Tescu mají v akci panenský olivový olej“, "lít vodu do kyseliny je blbost", „rozhodčí je mrkev“ nebo „Gwyneth Paltrow je ta fantastická herečka z filmu Důkaz, kde hrála vedle Anthonyho Hopkinse. To je ten páprda, co žral lidi v Mlčení jehňátek, aby bylo jasno, ale ne aby vás napadlo zkoušet to taky!“
Dodávám, že v dalším pokračování autor odkryl ledví útokům sečtělejšího čtenářstva, když si vzal do pera jistou knihu krátkých textů Roberta Fulghuma, kterou bohorovně označil za román, čímž prokázal, že ji v životě neměl v ruce, případně (jak tvrdí Liška) provedl revoluci v literárněvědné terminologii.
Jasně že na Mackovi nezáleží. Záleží na tom, že ho tisknou v mém oblíbeném týdeníku, ačkoli každá regionálně uvědomělá kuchařka by danou rubriku zaplnila zajímavěji. Tvrdím totiž, že pro samou kultivaci se nikdo nevěnuje echt české kuchyni, kterou podle mě netvoří vepřovka s knedlema, ale široká škála důmyslných pokrmů chudiny, která objevila tisíc lahodných a rafinovaných způsobů zpracování erteplí a dokázala udělat chutnou krmi z kytek natrhaných na zahrádce a polívku ze sekerky. Naproti tomu Macek umí leda uplíst z hovna bič... což konečně taky není málo.
(Proboha, doufám, že Liška zas brzo napíše něco smysluplnýho...)
Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící připomínky kupodivu neotiskli:
Pevně doufám, že pan Macek si tu stránku platí jako inzerent, protože nic jiného než reklamu na pana Macka nám zatím nenabídla. Prvnímu pokračování jste vyhradili málem dvoustranu, z níž zabrala podstatnou část usměvavá fotografie Autora, a zbytek podrobné povídání o tom, jak to přišlo, že se z pana Macka stal tak vynikající a kultivovaný gourmand, který dospěv do středního věku papá tak vybraně. A nakonec jsme se dozvěděli, jak dělá bývalý politik vaječnou omeletu – kupodivu stejně jako my, nevzdělaný plebs, akorát si na ni sype droždí. Panečku.
Takže jsem rád, že v novém čísle nedostal pan Macek už tak velký prostor. Tentokráte je vyfotografován se svými osobními kuchaři a z jeho textu se dozvíme, že většinu čtenářů nejspíš považuje za burany, co žerou rukama a přitom na sebe vrčí, a navíc ti politováníhodní zabedněnci ani nevědí, kdo je Gwyneth Paltrow, takže je jim to potřeba vysvětlit: Gwyneth Paltrow je křehká blondýnka, která hrála ve filmu Zamilovaný Shakespeare a stejně jako pan Macek umí jíst příborem. Osvěty takového kalibru snad ani nejsme hodni. Co přijde příště? Mám návrh: příště by mohla stačit páně Mackova fotografie patřičné velikosti, a pod to by se mohla dát nějaká užitečná informace jako „v Tescu mají v akci panenský olivový olej“, "lít vodu do kyseliny je blbost", „rozhodčí je mrkev“ nebo „Gwyneth Paltrow je ta fantastická herečka z filmu Důkaz, kde hrála vedle Anthonyho Hopkinse. To je ten páprda, co žral lidi v Mlčení jehňátek, aby bylo jasno, ale ne aby vás napadlo zkoušet to taky!“
Dodávám, že v dalším pokračování autor odkryl ledví útokům sečtělejšího čtenářstva, když si vzal do pera jistou knihu krátkých textů Roberta Fulghuma, kterou bohorovně označil za román, čímž prokázal, že ji v životě neměl v ruce, případně (jak tvrdí Liška) provedl revoluci v literárněvědné terminologii.
Jasně že na Mackovi nezáleží. Záleží na tom, že ho tisknou v mém oblíbeném týdeníku, ačkoli každá regionálně uvědomělá kuchařka by danou rubriku zaplnila zajímavěji. Tvrdím totiž, že pro samou kultivaci se nikdo nevěnuje echt české kuchyni, kterou podle mě netvoří vepřovka s knedlema, ale široká škála důmyslných pokrmů chudiny, která objevila tisíc lahodných a rafinovaných způsobů zpracování erteplí a dokázala udělat chutnou krmi z kytek natrhaných na zahrádce a polívku ze sekerky. Naproti tomu Macek umí leda uplíst z hovna bič... což konečně taky není málo.
(Proboha, doufám, že Liška zas brzo napíše něco smysluplnýho...)
Komentáře