Přeskočit na hlavní obsah

Sdělovací prostředky

Sledoval jsem v novinách letmo zprávy o neonacistický demonstraci v Plzni, a jako obvykle se mi z těch hovad obracel žaludek. S potěšením jsem zjistil, že jim to zatrhli, a trochu jsem doufal, že jim někdo nakope prdele. Ovšem dočkal jsem se jiného: naše slovutné televizní kanály těm trotlům poskytly jejich patnáct vteřin slávy a nechaly je zahovořit na kameru. Co bude dál - něco jako s komunistama, před kterýma si před lety málem uplivovali, pak je tu a tam publikovali, pak si je Klausisko pozvalo do Lán a najednou je z nich respektovaná politická síla? Pamatuju si na záběr, kdy si nějaký televizák pozval dva skiny ke kameru a zeptal se jich, a teď pozor, "jestli je pochod kolem synagogy provokace". Ne, asi tam nesli pozdravný telegramy. S pocity věru smíšenými jsem pak sledoval jakéhosi tupce, který měl zjevně zásadní problém odpověď současně zformulovat a vyslovit. Poslouchal jsem jeho "né, to si jenom židi vymysleli, že byly nějaký transporty zrovna když chceme mít pochód!" nebo tak nějak, a představoval si, jak by bylo pěkné a bohulibé otisknout mu na držku masivní půlitr.
Ale měl jsem ještě jeden mediální zážitek, který mě konsternoval snad ještě víc (na existenci neonacistů už si jeden stačil zvyknout). Dočetl jsem se ve společenském časopise, že na Slovensku existuje módní návrhář, kterej se pro svou novou kolekci "inspiroval světem lidí s autismem". Prosím? Jak to proboha myslí? Totiž: já nejenže nedokážu odhadnout, co to znamená, ale ani to, co by to znamenat mohlo; ani rozhodnout, jestli to vůbec něco znamenat může; pro mě je to zcela specifickej, koncentrovanej druh nepochopení. Jsem naprosto zmaten a v hlavě se mi líhnou naléhavé otázky: Je to magor, nebo se tu jenom v mimořádně čistý podobě destiluje úchylnost světa tzv. módy? A co přijde pak? Isnpirace světem lidí s depresemi? Inspirace světem lidí s AIDS? Inspirace světem lidí, kteří na veřejnosti masturbují pod novinama? Nebo jsem debil já? Nebo - no jasně, už to mám - si tu prostě někdo plete "autisty" a "automobilisty"... no to se mi ulevilo.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdiny, rok prvý

Můj zápas o zachování zdravého rozumu a sebeúcty na mateřské je v poločase, je čas bilancovat. Tady jsou plusy: nedávno jsem s překvapením zjistila, že se ze mě stala královna výprodejů, jelikož mě dítě vysálo až do velikosti 36. Jsem v nebývalé kondici - hrubým odhadem jsem za kočárem nachodila 1500 kilometrů a nazvedala několik tun, takže mám biceps ocelový:-) Tak nějak jsem se oprostila: vzhled moc neřeším, řasenka mi vyschla, na makeup nezbývá čas, tuším, že vypadám jako strašák v zelí, ale je mi to srdečně jedno. Naučila jsem se nahlas smát, protože s malou liškou se nejde nesmát. Naučila jsem se ze sebe dělat šaška, protože pak se může malá liška nahlas smát. Oceňuju drobnosti - trochu spánku navíc, deset minut volna, cestu bez bláta, esemesku od kámošů, který na mě nezapomněli. Cesta do města nebo do kina je pro mě zážitek. Konečně jsem dostala za vyučenou a najednou se přede mnou otevírá život, ve kterým si nevím moc rady, takže pryč je pohádka mládí, ve který jsem všemu rozumě...
3 komentáře
Další informace

Nesdělovací prostředky

Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...
6 komentářů
Další informace

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...
1 komentář
Další informace