Ano, ano, bloggerská komunikace vázne, ale omluvte lesní zvěř, vzpamatovávala se z vánoční hojnosti a ruchu, který se projevil též na krmnících:-)
V rámci novoroční euforie a čerstvých předsevzetí jsme se Sultánem o víkendu vyrazli na výlet za kulturou: totiž do Olomouce. Sultán tam ještě nikdy nebyl (,ale na jeho obranu poznamenávám, že dva z mých kolegů ve věku zralosti k mému údivu přiznali, že NIKDY V ŽIVOTĚ nebyli na Moravě a na můj udivený výraz reagovali slovy: CO BYSME TAM DĚLALI?). No jasně.
My jsme měli celkem jasnej program, který měl několik vrcholů. Nejdřív cesta do hanácké metropole nevytopeným vagónem rychlíku Emil Zátopek, z jehož okénka jsme v Zábřehu spatřili samotného Miroslava Macka, kterak na perónu vlastnoručně vítá svou blonďatou milenku. Pak výstava Vasarelyho, na kterou se těšil hlavně Sultán. Mě na ní nejvíc bavilo to, že tam člověk mohl hrát pexeso. A nakonec obhlídka všemi opěvované rekonstrukce Arcidiecézního muzea od tria HŠH.
Muzeum je nádherný, včetně úžasných nerezových hajzlů, člověk má pořád chuť šahat na nádherně udělaný pohledový betony a občas ho zaujmou i exponáty. Ale kustodky, který polekaný návštěvníky div ne bičíkem dirigujou z místnosti do místnosti jsou na Moravě stejně otravný jako v Praze.
Teď už jen závěrečná poznámka o senilním staříkovi (neboj Sultáne, tentokrát není řeč o tobě). Pobavil mě tuhle jeden dědoušek na tramvajovým ostrůvku na Karláku. Čekal spolu s hroznem lidí, jehož jsem byla součástí, na spoj na IP Pavlova a ten ne a ne přijet. Tramvaje se zasekly, lidí přibývalo, staříkovi ruply nervy. S taškama v rukou se postavil do kolejiště a spustil: Kurvy jedny zkurvený kurevský, kurevníci, kurvy tramvaje, kurva...kurva, kurva... Jojo, moudrost stáří.
V rámci novoroční euforie a čerstvých předsevzetí jsme se Sultánem o víkendu vyrazli na výlet za kulturou: totiž do Olomouce. Sultán tam ještě nikdy nebyl (,ale na jeho obranu poznamenávám, že dva z mých kolegů ve věku zralosti k mému údivu přiznali, že NIKDY V ŽIVOTĚ nebyli na Moravě a na můj udivený výraz reagovali slovy: CO BYSME TAM DĚLALI?). No jasně.
My jsme měli celkem jasnej program, který měl několik vrcholů. Nejdřív cesta do hanácké metropole nevytopeným vagónem rychlíku Emil Zátopek, z jehož okénka jsme v Zábřehu spatřili samotného Miroslava Macka, kterak na perónu vlastnoručně vítá svou blonďatou milenku. Pak výstava Vasarelyho, na kterou se těšil hlavně Sultán. Mě na ní nejvíc bavilo to, že tam člověk mohl hrát pexeso. A nakonec obhlídka všemi opěvované rekonstrukce Arcidiecézního muzea od tria HŠH.
Muzeum je nádherný, včetně úžasných nerezových hajzlů, člověk má pořád chuť šahat na nádherně udělaný pohledový betony a občas ho zaujmou i exponáty. Ale kustodky, který polekaný návštěvníky div ne bičíkem dirigujou z místnosti do místnosti jsou na Moravě stejně otravný jako v Praze.
Teď už jen závěrečná poznámka o senilním staříkovi (neboj Sultáne, tentokrát není řeč o tobě). Pobavil mě tuhle jeden dědoušek na tramvajovým ostrůvku na Karláku. Čekal spolu s hroznem lidí, jehož jsem byla součástí, na spoj na IP Pavlova a ten ne a ne přijet. Tramvaje se zasekly, lidí přibývalo, staříkovi ruply nervy. S taškama v rukou se postavil do kolejiště a spustil: Kurvy jedny zkurvený kurevský, kurevníci, kurvy tramvaje, kurva...kurva, kurva... Jojo, moudrost stáří.
Komentáře