Přeskočit na hlavní obsah

Sdělovací prohřešky

Víkend: viděl jsem zase televizi a nové reklamy. Na prací prášek pro retardované hospodyně ("Dobrá zpráva! Prášek na praní, který pere!") například. Ale jedna mě přiměla k zamyšlení: velmi pěkně vypracovaná reklama na vložky s nezbytným sloganem o "mých dnech". Už dlouho si říkám, kdopak ten debilní eufemismus asi vymyslel? Ženská těžko.
Když se zamyslíme nad podobnými spojeními, v nichž je vyjádřen přivlastňovací poměr, jako "to je něco PRO MĚ" nebo "omeleta s droždím, to je MOJE", uvědomíme si, že se jimi označuje cosi pozitivního, k čemu má mluvčí kladný osobní vztah (pokud se tedy nejedná o čiré vlastnění - to je MOJE auto). Ovšem "MOJE dny" podle té reklamy moc pozitivní nejsou - nebo se tím snad chce upozornit na latentní masochismus plodných žen? "Menstruace, to je prostě moje!" To snad ne. Anebo z jiné strany - ten týden, kdy si slečny z reklam bolestně přejí zakusit pocit suchosti, jsou JEJICH dny - zatímco ty zbylé tři neděle jejich nejsou? A čí teda? No asi chlapů, co? "Stará už nemá ty její dny, no to je moje!" Takže to přece jenom vymyslel chlap - žena má chvíli svoje dny, ale pak má tři neděle jeho dny... Kde jste, genderové organizace, proč neprotestujete?
A pak, pak jsem viděl ještě reklamu na sexy podpaží.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdiny, rok prvý

Můj zápas o zachování zdravého rozumu a sebeúcty na mateřské je v poločase, je čas bilancovat. Tady jsou plusy: nedávno jsem s překvapením zjistila, že se ze mě stala královna výprodejů, jelikož mě dítě vysálo až do velikosti 36. Jsem v nebývalé kondici - hrubým odhadem jsem za kočárem nachodila 1500 kilometrů a nazvedala několik tun, takže mám biceps ocelový:-) Tak nějak jsem se oprostila: vzhled moc neřeším, řasenka mi vyschla, na makeup nezbývá čas, tuším, že vypadám jako strašák v zelí, ale je mi to srdečně jedno. Naučila jsem se nahlas smát, protože s malou liškou se nejde nesmát. Naučila jsem se ze sebe dělat šaška, protože pak se může malá liška nahlas smát. Oceňuju drobnosti - trochu spánku navíc, deset minut volna, cestu bez bláta, esemesku od kámošů, který na mě nezapomněli. Cesta do města nebo do kina je pro mě zážitek. Konečně jsem dostala za vyučenou a najednou se přede mnou otevírá život, ve kterým si nevím moc rady, takže pryč je pohádka mládí, ve který jsem všemu rozumě...
3 komentáře
Další informace

Nesdělovací prostředky

Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...
6 komentářů
Další informace

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...
1 komentář
Další informace