Brouk Pytlík v kinu

Liška odjela do zahraničních lesů, takže můžu koukat na filmy, které Liška nesnáší, třeba na Hellboye. Vynikající záležitost, mimochodem. Ovšem onehdy jsem byl v kinu na premiéře vážnějšího filmu, nového českého filmu, a ten zde hodlám doporučovat. Premiéra znamenala, že jsem to měl zadarmo, ale musel jsem snést prezentaci sponzorů. To bylo tak: před plátno nastoupily dvě buchty, každá třímala ocelovej stojan s napjatým plátnem. Na levým plátnu byli důležitější sponzoři, na pravým míň důležitý sponzoři. Pak šla buchta s mikrofonem a chlapík, co nes dvě trička. Buchta s mikrofonem nás přivítala, přečetla všechny sponzoři, zavelela chlapíkovi, aby prezentoval trika, a pak se zas všichni sbalili a přesunuli se do vedlejšího sálu. Snad jim za to sponzoři dobře zaplatili, nebudou ze sebe přece voly dělat za pár šupů... Pak byl film: O rodičích a dětech. Vedli jsme o tom po projekci debatu, ale to tu nehodlám reprodukovat. Mně se líbil. Skvělá hudba, skvělí herci, promyšlený to a dotažený ono; celou dobu jsem měl příjemnej pocit, že sleduju počin šikovnejch a chytrejch lidí, který vědí, co dělaj a proč. Osvěžující. Není to akční trhák, ale vtáhlo mě to, není to komedie, ale zasmál jsem se, není to ždímačka emocí, ale byl jsem dojatej. Trochu jsem se v tom poznával (ale to v Hellboyovi taky, o to nic.) Recenzenti se tvářej vlažně, ale já zas po čase nemám potřebu vymezovat se ani vůči těm, s kterýma nesouhlasim, ani vůči těm druhejm. Jděte na to, prostě. Howgh.