Hudba... ach ano. Naplňuje sultánův život a povznáší k vyšším sférám. Jeho kolekce cédéček je legendární... no dobře, není, ale je docela dobrá prostě. Ale Sultán chodí i na koncerty, a občas natrefí na hudební zážitek, který by bylo škoda nezaznamenat. Zde několik akcí z poslední doby.
1. Shellac. USA. Kytara, basa, bicí. Elementární sestava, neortodoxní postupy, skvělý název. Suverénní sehranost. Rockeři, pochopitelně, takže je to randál, leč lahodný, a v každém okamžiku překvapivý. Změny tempa, dynamiky, všeho; komplikovaná struktura, která neustále překvapuje, a přitom se to žene dopředu jako splašenej kombajn. To, co vám udělá s hlavou, hned tak nezapomenete. Zážitek, jakej v posledních měsících i letech nemá obdobu.
2. Pražské jaro. (Sultánova premiéra!) Slovenský skladatel Zeljenka (známe jeho dceru, tak proto se na to šlo) a potom Beethoven, klavírní koncert XYZ moll a filharmonický orchestr. Po přestávce pak Eugen Suchoň. Přátelé! To tedy nebylo nic pro nás. Prchl jsem o přestávce, a doufám, že už nikdy, nikdy neuslyším jediný trylek. Příčetnost mi zachránil přesun na punkově- reggae-čardášovou Pohřební kapelu.
3. Budoár staré dámy. Srdeční záležitost. Verva, imaginace, legrace, jekot.
4. Dinosaur Jr. USA. Kytara, basa, bicí. Moc mi to teda nesedlo. Nejhlasitější koncert, co pamatuju. Kytarista měl za sebou šest beden Marshall (což je šestkrát víc, než mívá průměrný kytarista), další dvě měl basák. Vydržel jsem tři písničky. Ano, skutečně to byly písničky. Moc rád si je někdy poslechnu z CD.
1. Shellac. USA. Kytara, basa, bicí. Elementární sestava, neortodoxní postupy, skvělý název. Suverénní sehranost. Rockeři, pochopitelně, takže je to randál, leč lahodný, a v každém okamžiku překvapivý. Změny tempa, dynamiky, všeho; komplikovaná struktura, která neustále překvapuje, a přitom se to žene dopředu jako splašenej kombajn. To, co vám udělá s hlavou, hned tak nezapomenete. Zážitek, jakej v posledních měsících i letech nemá obdobu.
2. Pražské jaro. (Sultánova premiéra!) Slovenský skladatel Zeljenka (známe jeho dceru, tak proto se na to šlo) a potom Beethoven, klavírní koncert XYZ moll a filharmonický orchestr. Po přestávce pak Eugen Suchoň. Přátelé! To tedy nebylo nic pro nás. Prchl jsem o přestávce, a doufám, že už nikdy, nikdy neuslyším jediný trylek. Příčetnost mi zachránil přesun na punkově- reggae-čardášovou Pohřební kapelu.
3. Budoár staré dámy. Srdeční záležitost. Verva, imaginace, legrace, jekot.
4. Dinosaur Jr. USA. Kytara, basa, bicí. Moc mi to teda nesedlo. Nejhlasitější koncert, co pamatuju. Kytarista měl za sebou šest beden Marshall (což je šestkrát víc, než mívá průměrný kytarista), další dvě měl basák. Vydržel jsem tři písničky. Ano, skutečně to byly písničky. Moc rád si je někdy poslechnu z CD.
Komentáře