Zážitky. Nezapíšu, zapomenu. Brněnské bienále grafického designu - ústřední expozice podle mého gusta: dvorana plná židlí a lampiček, na židlích nominované a oceněné knihy, a člověk tam může chodit a po libosti si prohlížet zajímavě vypravené a vymazlené publikace. Mhm! Plus doprovodné výstavy (Stefan Sagmeister, nějakej nepochopitelnej Japonec a tak) - byla to pěkná neděle, až na to kurevský vedro. Vyhlídkový let. Zkušenost jen částečně estetická. Zjistil jsem, že dopravní letadla vůbec člověku nedají zakusit let. Je to jako sedět ve vlaku, až na to že ty pražce nedělej dúva dúva dúva. Ale ve čtyřmístným vrtulovým Zlíně s prosklenou kabinou je to jinak: ne malinký okýnko s mrakama, ale prázdno ze všech stran. Vrtule na čumáku a před ním zase prázdno. Létadlo se v jednom kuse mele, jak drncá před neviditelný vzdušný proudy. Letí 180 v hodině, a ze začátku mi to připadá, že se jen s obtížemi propracovává vzdušnou masou. Jako jet trabantem do kopce. Ovládání vypadá jednoduše a už přemítá...
aneb rodinný blog bez bázně a hany, honey