Přeskočit na hlavní obsah

Marné volání

Jak to tak vypadá, z Reflexu odešel Tomáš Baldýnský. Nahradila ho Darina. Vedle samozvaného kulinárního experta Macka další důvod, proč si Reflex přestat kupovat. (Nebojte se, pane Bílku, nepřestanu. Zatím.)
Psaní Tomáše B. jsem vždycky miloval nejen pro ty vtipy, ale hlavně pro to, že se na filmy na rozdíl ode mě umí dívat. A vždycky jsem v jeho textech viděl snahu nepoddávat se recenzentské rutině, nebýt laciný a prvoplánový, uvidět a pojmenovat něco hlubšího a nezjevného; cítil jsem vždycky empatii, vůli přiznat autorům, že jim o cosi jde, byť se jim to ne vždy daří. Prostě pro mě byl vzorem psaní a uvažování, málo platný.
No a co s Darinou? Deníková praxe, určitě hodná holka, co hodně chodí do kina. Její první text: velká recenze na Sex ve městě, ve které není nic, co by nenapadlo kdekoho - až na drtivý závěr, nad kterým speciálně mně zůstává rozum stát: Darina si postěžuje, že jí chybí seriálový dabing; že když představitelka Carrie konečně disponuje vlastním hlasem, jeví se jako ukňouraná pinda. Hle, triumf českého dabingu: ze sběratelky předražených lodiček dokázal pro Darinu udělat krasavici inteligentní. Neboli: Darina si stěžuje, že český divák (a Darina zejména) projednou není klamán a má možnost konečně poznat, jak Sarah Jessica Parker doopravdy hraje... Co dodat.

Ale však se Darina svého dabingu dočká na DVD. A přijde čas a bude k dostání v trafikách - nejdřív jako příloha Ženy a života za stovku a potom za pade v papírovým přebalu. Těch už teď je v trafikách víc než novin - přiznávám, že tomu občas taky propadnu. Jenom se mi trochu ekluje mít DVD s nápisem Blesk nebo Aha! (nejdebilnější název deníku v dějinách tištěného písma, mimochodem - celkem příznačný, že je to citoslovce, citoslovce jsou tou nejprimitivnější vrstvou slovní zásoby). Blesk si ty svoje tituly člení do jakýchsi edičních řad. Třeba "Blesk pro radost" - teď tam vydali Je třeba zabít Sekala. Taky příznačný, konečně víme, jak si v Blesku představují radost.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdiny, rok prvý

Můj zápas o zachování zdravého rozumu a sebeúcty na mateřské je v poločase, je čas bilancovat. Tady jsou plusy: nedávno jsem s překvapením zjistila, že se ze mě stala královna výprodejů, jelikož mě dítě vysálo až do velikosti 36. Jsem v nebývalé kondici - hrubým odhadem jsem za kočárem nachodila 1500 kilometrů a nazvedala několik tun, takže mám biceps ocelový:-) Tak nějak jsem se oprostila: vzhled moc neřeším, řasenka mi vyschla, na makeup nezbývá čas, tuším, že vypadám jako strašák v zelí, ale je mi to srdečně jedno. Naučila jsem se nahlas smát, protože s malou liškou se nejde nesmát. Naučila jsem se ze sebe dělat šaška, protože pak se může malá liška nahlas smát. Oceňuju drobnosti - trochu spánku navíc, deset minut volna, cestu bez bláta, esemesku od kámošů, který na mě nezapomněli. Cesta do města nebo do kina je pro mě zážitek. Konečně jsem dostala za vyučenou a najednou se přede mnou otevírá život, ve kterým si nevím moc rady, takže pryč je pohádka mládí, ve který jsem všemu rozumě...

Nesdělovací prostředky

Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...