Přeskočit na hlavní obsah

Marné volání

Jak to tak vypadá, z Reflexu odešel Tomáš Baldýnský. Nahradila ho Darina. Vedle samozvaného kulinárního experta Macka další důvod, proč si Reflex přestat kupovat. (Nebojte se, pane Bílku, nepřestanu. Zatím.)
Psaní Tomáše B. jsem vždycky miloval nejen pro ty vtipy, ale hlavně pro to, že se na filmy na rozdíl ode mě umí dívat. A vždycky jsem v jeho textech viděl snahu nepoddávat se recenzentské rutině, nebýt laciný a prvoplánový, uvidět a pojmenovat něco hlubšího a nezjevného; cítil jsem vždycky empatii, vůli přiznat autorům, že jim o cosi jde, byť se jim to ne vždy daří. Prostě pro mě byl vzorem psaní a uvažování, málo platný.
No a co s Darinou? Deníková praxe, určitě hodná holka, co hodně chodí do kina. Její první text: velká recenze na Sex ve městě, ve které není nic, co by nenapadlo kdekoho - až na drtivý závěr, nad kterým speciálně mně zůstává rozum stát: Darina si postěžuje, že jí chybí seriálový dabing; že když představitelka Carrie konečně disponuje vlastním hlasem, jeví se jako ukňouraná pinda. Hle, triumf českého dabingu: ze sběratelky předražených lodiček dokázal pro Darinu udělat krasavici inteligentní. Neboli: Darina si stěžuje, že český divák (a Darina zejména) projednou není klamán a má možnost konečně poznat, jak Sarah Jessica Parker doopravdy hraje... Co dodat.

Ale však se Darina svého dabingu dočká na DVD. A přijde čas a bude k dostání v trafikách - nejdřív jako příloha Ženy a života za stovku a potom za pade v papírovým přebalu. Těch už teď je v trafikách víc než novin - přiznávám, že tomu občas taky propadnu. Jenom se mi trochu ekluje mít DVD s nápisem Blesk nebo Aha! (nejdebilnější název deníku v dějinách tištěného písma, mimochodem - celkem příznačný, že je to citoslovce, citoslovce jsou tou nejprimitivnější vrstvou slovní zásoby). Blesk si ty svoje tituly člení do jakýchsi edičních řad. Třeba "Blesk pro radost" - teď tam vydali Je třeba zabít Sekala. Taky příznačný, konečně víme, jak si v Blesku představují radost.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...

Karanténa, den první

Sice jsem se na to mentálně připravovala celý víkend, ale když to teď nastalo, je to přesto šok. Pondělí, všechny děti doma, všichni dospělí doma, nastává zápas o zachování zdravého rozumu a o to, jak neztratit nervy. A hned od chvíle, co nám do postele úderem osmé naskáčou všechny děti, je jasný, že to nebude žádná legrace. Pán domu se zavírá v domácí kanceláři, a ze mě se hned po snídani stává pí učitelka. Takže střídavě opakuju pomnožná posdstatná jména a snažím se motivovat třeťáka k napsání srozumitelné slohovky o jarních prázdninách. Moc se nadaří ani jedno. Dceru moje teoretické znalosti moc neoslňují, syn pomalu začíná propadat hysterii, protože napsat 12 vět o výletě do Berlína je nad jeho síly, zvlášť když matka kibicuje a ošklíbá se nad nepatřičnými i/y. Myslela jsem, že záchrana bude televizní vyučování, jenže pořad UčíTelka mají děti na háku. V jejich očích je to nuda, učitelky vysvětlují něco, co už dávno vědí, a tak se demonstrativně dívají z okna nebo komentují míru t...

Filmové okénko

Dneska krátce a terapeuticky: rozhodla jsem se dohonit kinematografické resty  a dopadlo to katastrofálně. Pečlivě jsem vybrala pět opusů, který měly celkem dobrý ohlasy v gramotných médiích, ale ukázalo se, že už to umění prostě nedokážu ocenit. Černá labuť byla prostě jen pitomá, to se stane, ale Pouta mi zkazila večer a z Nevinnosti jsem šla z kina úplně tumpachová. Takže jediný dva zásahy byly Králova řeč a Děcka jsou v pohodě. Ne že by to byly nějaký zázraky, ale uklidňovalo mě, že se v těch příbězích neztrácím a aspoň něco chápu. Takže holt s krvácejícím srdcem musím uznat: pryč jsou doby, kdy mě tankovaly intelektuální filmy. Už jim nerozumím. Žiju v jiným světě. Long live mainstream!