Přeskočit na hlavní obsah

Hynku! Viléme! Kristepane!

Ne, neviděl jsem Máj, jenom trailer, ale ten byl natolik vydatný, že zvažuju, že film navštívím, abych se ujistil, že je tak pitomý, jak z traileru vysvítá, nebo třeba ještě pitomější. Trailer měl několik vrcholů, z toho jeden pozitivní (prsa). Jinak: Kukura vilně sevřeným hlasem šeptá dívčímu torzu Voníš svěcenou vodou (uch... kdyby řek mořskou... kdyby řek ohnivou... nebo chlorovanou, dávalo by to smysl); na kameru nalétávají strašidla, která patrně mají evokovat Strakonického dudáka blahé paměti... nebo Caspera... Javorský hraje kněze, který se rád zahledí do dívíčího výstřihu (jak objevná figura!), Tříska něco ušlechtile pateticky řve a mezitím pobíhá ten Matěj, kterého nikdo ani nenutí, aby se pokusil dostát svému předobrazu z básně: Máchovu osamělci, který nedokáže žít s lidmi, který v nejpůsobivější pasáži Máje prožívá drtivá muka strachu ze smrti - ne z popravy, ale z nicoty, která nastane potom. Panebože, českou moderní poezii nezaložily verše o hrdliččině hlasu, ale o času nemilosrdně ukracujícím lidský život, o titěrnosti člověka proti nekonečnému prostoru a věčnosti... ale o tom se film točí těžko, co? Lepší nějaká akce, co? Měl bych pár tipů - Rukopis královédvorský a zelenohorský, tam se to fakt docela řeže. Liška má taky dobrej tip: Čelakovský, Toman a lesní panna! Hodně svěží záležitost. Co třeba Svatopluk Čech? Hanuman, na to by se táhly davy. Nebo si šoupněte nějakýho Seiferta, tam by se daly vrazit nějaký ty dívčí ňadra. Moc jednoduchý? A co Noc s Hamletem? Českej lev zaručenej.
Jo a už jsem se zmínil o debilní hudbě Support Lesbiens? Ne? Tak ten trailer doprovázela opravdu velmi debilní hudba Support Lesbiens.
Aby bylo jasno: já netvrdím, že ke klasikům se nečuchá. Jistěže si tvůrce může látku přizpůsobit podle svého vidění, když teda nějaký má. Objevná adaptace je ale jedna věc a onanie zaštítěná ukradeným jménem je věc druhá. Protože jádrem Máje skutečně není láska a otcovražda: Mácha jistě věděl, že to už tady mockrát bylo.

Ten trailer jsme viděli před filmem Prosíme přetočte. Gondryho mám rád, protože má nápady a umí je realizovat. Hodně podobné výtvarné legrácky jsem sice viděl už v Nauce o snech, a poselství filmu bylo trochu naivní - ale ne trapné, protože nescházel nadhled. Velká zábava; mohl bych se o tom rozplývat taky dlouho (zajímavý, jak dobře se píše o tom, co mě nas.alo), ale běžte se podívat sami.

Komentáře

Anonymní píše…
seš vedle jak ta jedle, Sultáne. Vůbec tomu nerozumíš - hle co řekl o připravovaném filmu pan režisér (od slovesa "režisráti") v listopadu 2005:
"Každý zná z Máje vesměs pár prvních veršů, ale já se pokusím vyložit, co vlastně celým Májem autor myslel," prohlašuje Brabec o literátovi, jenž přišel na svět před sto devadesáti pěti lety.
Máchův životopis sice natočil pod názvem Mág už v roce 1987 František Vláčil, zato básníkovo nejslavnější dílo se dosud na stříbrném plátně neocitlo. Teprve scenáristka Brabcova projektu Ivana Nováková převedla řeč pocitů a obrazů do příběhu klasického milostného trojúhelníku.
Tříska si v Máji zahraje Mlynáře. Ústřední milenecké role zatím nejsou obsazené, ale podle tvůrců by jejich hrdinové měli docílit podobného účinku jako slavná generační Pláž s Leonardem DiCapriem.

Takže výklad, co tím básník myslel, milostnej trojúhelník, nějaký to odhalený prso a DiCaprio k tomu. Mácha by PUKNUL závistí. Depa Brabec, to je kabrňák.
kmotra liška píše…
a pro Sultána eště další perly, citováno z dnešního rozhovoru s režisérem Brabcem v MF DNES:
"Když jsem se k Máji vrátil, podíval jsem se na něj úhlem pohledu prvního pocitu - Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas. To ke přece základní dojem, který v nás z Máje zůstává, že jde o něco milého a poetického. Pravda, pak se tam objeví smrt, a hned třikrát, ale jinak je to velká romantika (smích)."
anebo
"Příběh klouže po povrchu, jsou tam hezké obrázky, zdánlivě se nic moc neděje, ale ve skutečnosti tam tepe šílené drama."
Ovšem stojí to za přečtení celý, ledaccos se ti, Sultáne, osvětlí - třeba i to, že to mohlo bejt ještě mnohem horší:-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdiny, rok prvý

Můj zápas o zachování zdravého rozumu a sebeúcty na mateřské je v poločase, je čas bilancovat. Tady jsou plusy: nedávno jsem s překvapením zjistila, že se ze mě stala královna výprodejů, jelikož mě dítě vysálo až do velikosti 36. Jsem v nebývalé kondici - hrubým odhadem jsem za kočárem nachodila 1500 kilometrů a nazvedala několik tun, takže mám biceps ocelový:-) Tak nějak jsem se oprostila: vzhled moc neřeším, řasenka mi vyschla, na makeup nezbývá čas, tuším, že vypadám jako strašák v zelí, ale je mi to srdečně jedno. Naučila jsem se nahlas smát, protože s malou liškou se nejde nesmát. Naučila jsem se ze sebe dělat šaška, protože pak se může malá liška nahlas smát. Oceňuju drobnosti - trochu spánku navíc, deset minut volna, cestu bez bláta, esemesku od kámošů, který na mě nezapomněli. Cesta do města nebo do kina je pro mě zážitek. Konečně jsem dostala za vyučenou a najednou se přede mnou otevírá život, ve kterým si nevím moc rady, takže pryč je pohádka mládí, ve který jsem všemu rozumě...

Nesdělovací prostředky

Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...