Mít pracoviště u Václaváku není žádnej med, to vám řeknu. Smrduté místo, přes den plné turistů, v noci okupované ožralými partičkami teenagerů, dealery a somráky a ráno poseté kelímky z McDonaldu, prázdnými lahvemi a sem tam vyzdobené koláčem zvratků. No jo, prostě folklór.
Na divných místech se ale dějou divný věci, a právě kvůli nim má Václavák něco do sebe. Nejpeprnější historku jsem zažila už před dávnými lety, ještě jako mladá dívka. Jakýsi zanedbaný muž mě odpoledne oslovil na rušném chodníku, uprostřed prodírajících se davů a něco chtěl. V první chvíli jsem akusticky nebyla schopná rozeznat co a už už jsem se připravovala vyhrábnout z kapsy pětikorunu, ale pak to ke mně dolehlo. Přestárlý seladon se slepenými vlasy žádal, abych ho laskavě doprovodila do pasáže a tam sledovala, kterak si ručně ulevuje od přebytečné sexuální energie. Prý mi za to klidně dá stovku. Byla jsem z toho požadavku tak konsternovaná, že jsem se zmohla jen na bezvadně korektní větu "Díky, ale teď nemám čas." Jsem prostě liška gentleman.
Dneska ráno mi zase zvednul náladu kravaťák v pekárně. V časném sobotní hodině bylo náměstí skoro liduprázdný, sem tam bloumalo pár pozapomenutých existencí, kupovala jsem nezbytnou kávu a croissant. Solidní muž v baloňáku, s kufříkem v ruce nervózně podupával za mnou. Spěchá asi do práce a potřebuje trochu kofeinu, říkala jsem si. Ve chvíli, kdy jsem s teplým kelímkem opuštěla krám, ale chlapík prodavačce zvučným hlasem oznámil "jednu vodku". Bylo 7:45.
Na divných místech se ale dějou divný věci, a právě kvůli nim má Václavák něco do sebe. Nejpeprnější historku jsem zažila už před dávnými lety, ještě jako mladá dívka. Jakýsi zanedbaný muž mě odpoledne oslovil na rušném chodníku, uprostřed prodírajících se davů a něco chtěl. V první chvíli jsem akusticky nebyla schopná rozeznat co a už už jsem se připravovala vyhrábnout z kapsy pětikorunu, ale pak to ke mně dolehlo. Přestárlý seladon se slepenými vlasy žádal, abych ho laskavě doprovodila do pasáže a tam sledovala, kterak si ručně ulevuje od přebytečné sexuální energie. Prý mi za to klidně dá stovku. Byla jsem z toho požadavku tak konsternovaná, že jsem se zmohla jen na bezvadně korektní větu "Díky, ale teď nemám čas." Jsem prostě liška gentleman.
Dneska ráno mi zase zvednul náladu kravaťák v pekárně. V časném sobotní hodině bylo náměstí skoro liduprázdný, sem tam bloumalo pár pozapomenutých existencí, kupovala jsem nezbytnou kávu a croissant. Solidní muž v baloňáku, s kufříkem v ruce nervózně podupával za mnou. Spěchá asi do práce a potřebuje trochu kofeinu, říkala jsem si. Ve chvíli, kdy jsem s teplým kelímkem opuštěla krám, ale chlapík prodavačce zvučným hlasem oznámil "jednu vodku". Bylo 7:45.
Komentáře