Přeskočit na hlavní obsah

Rekapitulace kultury

To jenom abych nezapomněl: akustický koncert elektronických Young Gods - strhující, zážitek jako vždy kazili kuřáci v sále. Měl by se povolit legální odstřel.
Mnoho filmů, vesměs legrace, protože Sultán je eskapista a na Hanekem nebo Trierovi ho nikdo víckrát neuvidí - Dva dny v Paříži (Julie Delpy, sarkastický Američan v Paříži, láska), Leatherheads (Sultán by chtěl být jako George Clooney, ale George nechce být Sultánem, tak to nepůjde), Kopačky (Apatow a jeho parta, Apatow zaslouží neapatickou apoteózu, za vtipy a za odvahu ukázat v americkém filmu pyj) (teda ne vlastní), a opět asi popátý Pýcha a předsudek. Děti noci (trochu o ničem, ale ani Sultánův život není zrovna Pán prstenů, ovšem je pravda, že i v Sultánově životě hrají herci stejně dobří jako Issová s Mádlem). Temný rytíř. Ještě stále neviděl Hellboye 2, ale to se brzy změní.
Literatura? Sloupek Tomáše Baldýnského v dnešních Lidovkách. O Krtečkovi.
Divadlo: každý den pantomima malý Lišky v břiše velký Lišky.

Mimochodem Temný rytíř - četl jsem na blogu kohosi jménem Malý čtenář (nomen omen...), že Temný rytíř má jakési chyby v titulcích. Patrně má. Ale jsou dva druhy lidí. Jedni se chodí dívat na filmy, a druzí v kině žmoulají celou dobu tužtičku, trpělivě vyčkávají, a dychtivě si ve světle displeje mobilu zaznamenávají na papírek, kde se utnul překladatel titulků. Pak někam napíšou, jak je to alarmující a že Anna Kareninová, která na to měla dohlídnout, neumí anglicky (což je silný tvrzení, ale detailní kritický rozbor jejího překladu Poundových Cantos by to třeba potvrdil, kdo ví - ale to by dalo práci, že). Děkuju bohu, že patřím k té první skupině.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Karanténa, den první

Sice jsem se na to mentálně připravovala celý víkend, ale když to teď nastalo, je to přesto šok. Pondělí, všechny děti doma, všichni dospělí doma, nastává zápas o zachování zdravého rozumu a o to, jak neztratit nervy. A hned od chvíle, co nám do postele úderem osmé naskáčou všechny děti, je jasný, že to nebude žádná legrace. Pán domu se zavírá v domácí kanceláři, a ze mě se hned po snídani stává pí učitelka. Takže střídavě opakuju pomnožná posdstatná jména a snažím se motivovat třeťáka k napsání srozumitelné slohovky o jarních prázdninách. Moc se nadaří ani jedno. Dceru moje teoretické znalosti moc neoslňují, syn pomalu začíná propadat hysterii, protože napsat 12 vět o výletě do Berlína je nad jeho síly, zvlášť když matka kibicuje a ošklíbá se nad nepatřičnými i/y. Myslela jsem, že záchrana bude televizní vyučování, jenže pořad UčíTelka mají děti na háku. V jejich očích je to nuda, učitelky vysvětlují něco, co už dávno vědí, a tak se demonstrativně dívají z okna nebo komentují míru t...

Těhotenské chátrání

Ano, milí přátelé, i léta nepoužívaný, pavučinami opředený blog se šikne, když si člověk potřebuje veřejně ulevit a zároveň mít jistotu, že si to v podstatě nikdo nepřečte. Poslední příspěvek je z roku 2011, což s nejvyšší pravděpodobností odradilo kontrolovat novinky i ty nejvěrnější z pěti čtenářů, kteří s námi sdíleli rodinné radosti a strasti před pěti lety. Tož tedy, hlavní novinkou letoška je, že do naší Kutné nory přibyde další lišče, a to už co nevidět. Jenže matka je tentokrát poněkud postarší a slasti gravidity již nezvládá s takovým přehledem jako kdysi, což generuje humorné situace a spoustu partnerského pnutí, jakož i okamžiky čistého zoufalství. Takže si je potřebuje terapeuticky rozebrat, aby se jí ulehčilo. Ale konec srandy. Věc se má následovně: ačkoli pracovníci na maloměstě, s nimiž mám tu čest se pravidelně setkávat, jako jsou prodavačky pekárenských výrobků, zelinář, pedikérka a pedagogové starších liščat opakovaně tvrdí, že mám "roztomilé bříško" a ...

Každá jsme hrdinka?

Časopis Heroine na webu vyzval čtenářky, aby napsaly, jak to zvládají po měsíci koronavirové karantény. A prý že za to bude jedno číslo zdarma až do schránky. No, neber to. Zde výplod mého snažení, omluvte sníženou kvalitu zvuku: vzniklo to kolem půlnoci, mezi koncem šichty a pádem do spánkového bezvědomí. Pochybuju, že každá jsme hrdinka. Moje příběhy z karantény jsou totiž dost banální, ubíhá den za dnem a mění se toho jen velice málo.   Takže kupříkladu dnes. Zelený čtvrtek. Ačkoli odborníci radí, že nejlepší recept na zvládání stresových situací je striktně dodržovat rutinu, tak mně se to ani po měsíci domácího vězení stále ještě nedaří. Nepříliš nadšeně se budím někdy před osmou, a to se o nedostatku spánku nedá mluvit – včera jsem usnula už kolem deváté, při ukládání dětí, a s pauzou na vyčištění zubů spala skoro 11 hodin. Nejmladší syn jako obvykle někdy před rozbřeskem připochodoval k nám do postele, takže jsme strávili několik posledních hodin namačk...