Tak už je to tady. Vánoce. Knižní trh duří, všichni potřebujeme dárky, z tiskáren se ozývá radostný hlahol, protože sotva stihnou tisknout, kam to povede. Ale já na to hledím lhostejným okem. Kdo celý den vaří a má plnou spižírnu, pustí jen málokdy slinu nad restaurační krmí... Leč! Včera mi srdce poskočilo, protože konečně - konečně! - někdo vydal Edwarda Goreyho. Léta jsem na to čekal, od dob, kdy jsem si koupil CD Tiger Lillies The Gorey End a poznal tak tohoto zcestného génia, kreslíře, magora. Nedostává se mi slov - "Ten milý výstředník," praví Květa Fialová v Adéle. To se nedá popsat, to se musí vidět - tak ňák podobně to říká Wittgenstein. Či nejlépe Mistrovými slovy: "Byl již čtvrtek a dřevěná noha jeho lordstva nebyla stále k nalezení."
Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...
Komentáře