Sultánovy duševní zkoušky

Až donedávna jsem své nastávající otcovství nesl stoicky. Nové životní období, které bude dozajista zkouškou mé zralosti, zodpovědnost za novou bytost, vykousne mi ze života pořádný kus a kdo ví, jestli mi z něj něco nechá, bude řvát a chovat se necivilizovaně, a já ji všechno naučím a seznámím jí s hodnotnou hudbou a literaturou, strávím následující roky v úzkostech, udělají se mi žaludeční vředy a vypadají zbylé vlasy, a budu slzet při reklamách na dětský přesnídávky. No budiž. Ale minulý týden má vyrovnanost dostala vážnou ránu. Padl jsem v časopise Maminka (jak lapidární a nevinný název, což) na materiál o tom, jak spolu hovoří čerstvé matky. To mi tedy poklesly gonády!
Nejsem šovinista, a nechci hned zbrkle usuzovat, že jim ty hormony lezou na mozek, a proto se prozatím přikláním k variantě, že jde o regulérní argot nepřístupný nezasvěceným, tajnou řeč vytvořenou pro potřeby zednářsko-rotariánsko-maternalistické lóže, která má odradit nehodné. Mělo to sílu zaklínadel, až jsem se bál, že když budu číst moc pečlivě, vyviklají se mi zuby a přepadnou mě psychosomatické poruchy, na které bude krátký i doktor Dům.
Na druhou bylo fascinující sledovat, že někdo dokáže nadělat zdrobněliny i z předložek.
Jazyk má zjevně zákoutí, kde se samovolně líhnou obludy s růžovou srstí, šestnácti tlapkami, ornamentálními oušky a s nesvéprávným šklebíkem, jenž skrývá uslintané, bezzubé, ale po dětech nebezpečné dásně, které vám užmoulinkají nosíček, ani nemrknete.
Prostě další důvod připomínat si všeplatnou maximu Nicka Cartera: Vždy ve střehu!