No tak jsou to zlatý děti, Kozorozi, jsou, ale mohly by mít tišší reproduktory... aneb opět jsme předběhli současné události, a realita nám vytírá tento... zrak. A to jsem prosím dva dny v tejdnu v Praze, to Liška s ní je furt! No s Dorou. A Dora řve.
Já vím, že děti maj řvát. Liška to taky ví. Ale je to frustrující. Ta bezmoc. Mlíko nepomáhá, songy nepomáhaj (zejména ty moje), zavinovačka-bondáž nepomáhá, houpání nepomáhá, jízdu autem jsme nezkusili, to bych zase strádal já. A Dora řve. Jesli jí sakra něco nejni? Rodiče propadaj nervozitě a řvou na sebe, jelikož běžná hlasitost nepostačuje. Sultánovi se svírá žaludek, Liška si hryže nohu. Co děláme špatně? Jistě, my víme, že nic, ale stejně...
V nouzi nejvyšší jsme jakožto rodina knihy sáhli po literatuře. Super. V jedný příručce je těžko uvěřitelná rada, že se může zkusit pustit hučení fénu nahraný na kazetě nebo rovnou vysavač. Nevim, jestli to má to dítě zabavit, nebo prostě přehlušit. Ale jeden titul, s titulem Dítě pláče - co dělat? pomohl. Aspoň mně.
Mimochodem, to je prostě dokonalej název. Něco jako Auto nejede -co dělat (kup benzin) nebo Výtah nejede - co dělat (pokus se nenastoupit) nebo Metro nejede - co dělat (jdi domu). Podobně elementární rady tam jsou taky.
Ne, vážně. Je tak uklidňující (beze srandy, tak už na tom jsme), když erudovanej člověk napíše: Nakrmili jste? Přebalená je? Zima jí nejni? Teplotu nemá? A furt řve? No tak jí nechte, vy za to nemůžete, nedá se nic dělat, vona snad do čtvrt hodiny usne.
Ne, knížka, která vám potvrdí, že to, co děláte sami od sebe vedení rodičovskou láskou či instinktem nebo strachem, je nejlepší, a že když to chvílema nefunguje, nedá se holt nic dělat, protože jste si nekoupili u Hondy robota, ale vyrodili v HavlBrodě člověka, taková knížka je skutečná pomoc. Dýl jak tři měsíce to prej trvat nebude - tak nám držte palce.
Mimochodem - dvě zprávy ze světa, které mě zaujaly: Evropskou unii prý ohrožují blond vyzvědačky (The name si Blond. Jane Blond.), a nějakej trotl se vsadil, že vychlastá 45 tequill, a vyhrál. Sice hned potom umřel, ale o to nešlo. Já jsem se svýho času poblil už po dvou a jen díky tomu jsem přežil a píši tento blog. Je skoro půlnoc, piju portský a bojim se jít spát, abych nevzbudil Doru. Tak nazdar.
Já vím, že děti maj řvát. Liška to taky ví. Ale je to frustrující. Ta bezmoc. Mlíko nepomáhá, songy nepomáhaj (zejména ty moje), zavinovačka-bondáž nepomáhá, houpání nepomáhá, jízdu autem jsme nezkusili, to bych zase strádal já. A Dora řve. Jesli jí sakra něco nejni? Rodiče propadaj nervozitě a řvou na sebe, jelikož běžná hlasitost nepostačuje. Sultánovi se svírá žaludek, Liška si hryže nohu. Co děláme špatně? Jistě, my víme, že nic, ale stejně...
V nouzi nejvyšší jsme jakožto rodina knihy sáhli po literatuře. Super. V jedný příručce je těžko uvěřitelná rada, že se může zkusit pustit hučení fénu nahraný na kazetě nebo rovnou vysavač. Nevim, jestli to má to dítě zabavit, nebo prostě přehlušit. Ale jeden titul, s titulem Dítě pláče - co dělat? pomohl. Aspoň mně.
Mimochodem, to je prostě dokonalej název. Něco jako Auto nejede -co dělat (kup benzin) nebo Výtah nejede - co dělat (pokus se nenastoupit) nebo Metro nejede - co dělat (jdi domu). Podobně elementární rady tam jsou taky.
Ne, vážně. Je tak uklidňující (beze srandy, tak už na tom jsme), když erudovanej člověk napíše: Nakrmili jste? Přebalená je? Zima jí nejni? Teplotu nemá? A furt řve? No tak jí nechte, vy za to nemůžete, nedá se nic dělat, vona snad do čtvrt hodiny usne.
Ne, knížka, která vám potvrdí, že to, co děláte sami od sebe vedení rodičovskou láskou či instinktem nebo strachem, je nejlepší, a že když to chvílema nefunguje, nedá se holt nic dělat, protože jste si nekoupili u Hondy robota, ale vyrodili v HavlBrodě člověka, taková knížka je skutečná pomoc. Dýl jak tři měsíce to prej trvat nebude - tak nám držte palce.
Mimochodem - dvě zprávy ze světa, které mě zaujaly: Evropskou unii prý ohrožují blond vyzvědačky (The name si Blond. Jane Blond.), a nějakej trotl se vsadil, že vychlastá 45 tequill, a vyhrál. Sice hned potom umřel, ale o to nešlo. Já jsem se svýho času poblil už po dvou a jen díky tomu jsem přežil a píši tento blog. Je skoro půlnoc, piju portský a bojim se jít spát, abych nevzbudil Doru. Tak nazdar.
Komentáře
(Pračku jste zkoušeli?)