Nedá mi, abych se k Sultánovi nepřipojila. Neboť to byl právě on (nastojte!), kdo přístroj do nory zakoupil, a do rejže stesků na programovou náplň se tímž pádem uvrhl tak trochu sám. Nicméně: i já mám jeden výživný čerstvý zážitek. Při kojení malé Lišky bednu zapínám, jelikož ta (Liška jr.) ztěžkla a k usměrnění jejího kroutivého momentu už potřebuju obě ruce, a tedy nemám čím držet čtivo. Dnes dávali k dopolednímu krmení Televarieté. Osmdesátky. Nostalgie při pohledu na mrkváče a Bohdalku žmoulající tesilový kapesníček. Vtipy o dílovedoucích a strojní výrobě. Balet československé televize. A vrcholem všeho vystoupení Kotvalda s Hložkem. Sladké úsměvy na playback. Přiteplalá chlapecká choreografie a v pozadí doprovodná kapela. Karel Vágner v zelených kalhotách a sametové bundičce s flitry. Zřejmě nějaký ironický odkaz na ohozy rockových kapel. U bubnů přepudrovanej strejc předstírá, že bubnuje. Pohazování natupírovanými háry. Čistá televizní perverze.
Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...
Komentáře