Nedá mi, abych se k Sultánovi nepřipojila. Neboť to byl právě on (nastojte!), kdo přístroj do nory zakoupil, a do rejže stesků na programovou náplň se tímž pádem uvrhl tak trochu sám. Nicméně: i já mám jeden výživný čerstvý zážitek. Při kojení malé Lišky bednu zapínám, jelikož ta (Liška jr.) ztěžkla a k usměrnění jejího kroutivého momentu už potřebuju obě ruce, a tedy nemám čím držet čtivo. Dnes dávali k dopolednímu krmení Televarieté. Osmdesátky. Nostalgie při pohledu na mrkváče a Bohdalku žmoulající tesilový kapesníček. Vtipy o dílovedoucích a strojní výrobě. Balet československé televize. A vrcholem všeho vystoupení Kotvalda s Hložkem. Sladké úsměvy na playback. Přiteplalá chlapecká choreografie a v pozadí doprovodná kapela. Karel Vágner v zelených kalhotách a sametové bundičce s flitry. Zřejmě nějaký ironický odkaz na ohozy rockových kapel. U bubnů přepudrovanej strejc předstírá, že bubnuje. Pohazování natupírovanými háry. Čistá televizní perverze.
Časopis Heroine na webu vyzval čtenářky, aby napsaly, jak to zvládají po měsíci koronavirové karantény. A prý že za to bude jedno číslo zdarma až do schránky. No, neber to. Zde výplod mého snažení, omluvte sníženou kvalitu zvuku: vzniklo to kolem půlnoci, mezi koncem šichty a pádem do spánkového bezvědomí. Pochybuju, že každá jsme hrdinka. Moje příběhy z karantény jsou totiž dost banální, ubíhá den za dnem a mění se toho jen velice málo. Takže kupříkladu dnes. Zelený čtvrtek. Ačkoli odborníci radí, že nejlepší recept na zvládání stresových situací je striktně dodržovat rutinu, tak mně se to ani po měsíci domácího vězení stále ještě nedaří. Nepříliš nadšeně se budím někdy před osmou, a to se o nedostatku spánku nedá mluvit – včera jsem usnula už kolem deváté, při ukládání dětí, a s pauzou na vyčištění zubů spala skoro 11 hodin. Nejmladší syn jako obvykle někdy před rozbřeskem připochodoval k nám do postele, takže jsme strávili několik posledních hodin namačk...
Komentáře