Další politický komentář

Liška mě upozornila, že v těch volbách volila malé strany asi čtvrtina volících - takže nás exotů není tak málo, což je potěšující. Na druhou stranu je třeba uvážit, že mezi malýma stranama byly takový obskurity, že jejich voliče za svoje spoluexoty považovat snad ani nechci.
A stejně, to co se předvádí navenek, v novinách, v telce a tak, ve skutečnosti žádná politika neni, skutečná politika se děje někde jinde; a my to nemáme vědět (zdravíme Karla Ilumináta Gotta). Namísto skutečnýho jednání se nám servírujou triky, který maj odvést pozornost. Třeba tahanice o vajíčka - čtrnáct dní to zabilo, komentoval i náš tzv. prezident, dumalo se, kdo za to může, co tím sleduje a co za to slepice dostaly. Pak za socany kandidovala profesionální prsatice, která ani nemá zapotřebí rozumět výrazům "sociální" a "demokratický". Zas bylo o čem psát. Potom se na Berlusconiho zahradě objevil chlap s erekcí, a někdo podle náramku na ruce (!) poznal, že je to Topolánek. Matka malého Nicolase ovšem prý podle něčeho jiného (významně zdvižené obočí) poznala, že to Topolánek není ("Věřte, že o tom něco vím" - aby ne). To taky zabralo slušnej díl mediálního prostoru. Komunisti, aby nezůstali pozadu, si nadělali na vlastní hlavu, když dávali v telce dokument o Miladě Horákové a Filip, místo aby se styděl v kanále, to označil za útok na svou partaj. Pregnantně to shrnul Jan Kraus - natočili jste si to sami, teď to má jen opožděnou premiéru. Čtvrtá největší strana se nám poněkud rozpadla a Bursík nejdřív nechal vyvěsit hlášku, že bez zelených by nebylo Schwarzenberga, a pak moudře rezignoval.
No neni to panoptikum? A přitom stát relativně funguje, blbě, ale přece. Neřikejte mi, že to neřídí někdo jinej...