Jsem zrovna nastartovanej z pindání do televize, tak pindám dál. Viděl jsem ve zprávách obrázky novýho baráku od Gehryho (hotel Marques de Riscal), prej "jako jedna z mála dneška vzdává hold organickým a efektním formám" (K. Křížová, Novinky). No to jsem nevěděl, že hromada zkroucenýho hliníkovýho plechu je organická forma. Efektní to je, to jistě, ale to je Rath taky. Podle mě to vypadá, jako když se partička transformerů po flámu vyzvrací na tři bruseláky. Nic, co bych chtěl vidět víckrát po sobě. Howgh.
Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...
Komentáře