Jsem zrovna nastartovanej z pindání do televize, tak pindám dál. Viděl jsem ve zprávách obrázky novýho baráku od Gehryho (hotel Marques de Riscal), prej "jako jedna z mála dneška vzdává hold organickým a efektním formám" (K. Křížová, Novinky). No to jsem nevěděl, že hromada zkroucenýho hliníkovýho plechu je organická forma. Efektní to je, to jistě, ale to je Rath taky. Podle mě to vypadá, jako když se partička transformerů po flámu vyzvrací na tři bruseláky. Nic, co bych chtěl vidět víckrát po sobě. Howgh.
Časopis Heroine na webu vyzval čtenářky, aby napsaly, jak to zvládají po měsíci koronavirové karantény. A prý že za to bude jedno číslo zdarma až do schránky. No, neber to. Zde výplod mého snažení, omluvte sníženou kvalitu zvuku: vzniklo to kolem půlnoci, mezi koncem šichty a pádem do spánkového bezvědomí. Pochybuju, že každá jsme hrdinka. Moje příběhy z karantény jsou totiž dost banální, ubíhá den za dnem a mění se toho jen velice málo. Takže kupříkladu dnes. Zelený čtvrtek. Ačkoli odborníci radí, že nejlepší recept na zvládání stresových situací je striktně dodržovat rutinu, tak mně se to ani po měsíci domácího vězení stále ještě nedaří. Nepříliš nadšeně se budím někdy před osmou, a to se o nedostatku spánku nedá mluvit – včera jsem usnula už kolem deváté, při ukládání dětí, a s pauzou na vyčištění zubů spala skoro 11 hodin. Nejmladší syn jako obvykle někdy před rozbřeskem připochodoval k nám do postele, takže jsme strávili několik posledních hodin namačk...
Komentáře