Sultán má k televizi nejednoznačný vztah. Na jedné straně vypíná při každém dabovaném filmu, úpí, když zajímavý hudební pořad dávaj ve 3.40, prchá před reklamami na vodu a sarkasticky se pochechtává nad výrazy jako "aktivní minerál" a "reflektory světla" (TO je nejvíc, úplně vidím ty trotly jak se snaží přeložit tu reklamu z angličtiny a pak rezignují : no von si toho stejně nikdo nevšimne). Na druhou stranu se nenechá vyrušit od delirantního večerníčku o červovi, kterej bydlí v samohybném jabku. (Ať mi nikdo netvrdí, že tohle napsali ve střízlivým stavu.)
Aby toho nebylo málo, Sultán si sám smočil v kulturním pořadu na menšinovém kanálu.
Byla to fraška.
Sultán se totiž připravoval. Hodně to uměl, a mohl po pět minut sypat zajímavé historky o svém autorovi. Probíhalo to takhle: nejdřív byla píseň kapely Zrní (??). Pak rozhovor se zajímavou mladou režisérkou. Pak další píseň skupiny Zrní: takový ten song, co je celý klidný, ale na konci se jako rozjede a jedem chlapi, a eště jednou dokola! Takže jeli to akordové kolečko fakt dlouho, docela jim to šlapalo, o to nic, ale když toho konečně nechali, zbývalo do konce pořadu asi tak pět minut.
Dobře, řekl si Sultán, snad se tam něco vejde. Hovno hovno slavnej soude: Sultán dostal dvě minuty a pak byla zase písnička. Zrní se ani nestihlo dosypat. Sultán zvládl jen základní banality, a nikterak nezapůsobil jako odborník seznamující veřejnost s literaturou, ale jako kramář, kterej přišel nabízet zboží... Jsem nespokojen, moje milé Zrní a Jiří Svobodo! Příště lépe!
Aby toho nebylo málo, Sultán si sám smočil v kulturním pořadu na menšinovém kanálu.
Byla to fraška.
Sultán se totiž připravoval. Hodně to uměl, a mohl po pět minut sypat zajímavé historky o svém autorovi. Probíhalo to takhle: nejdřív byla píseň kapely Zrní (??). Pak rozhovor se zajímavou mladou režisérkou. Pak další píseň skupiny Zrní: takový ten song, co je celý klidný, ale na konci se jako rozjede a jedem chlapi, a eště jednou dokola! Takže jeli to akordové kolečko fakt dlouho, docela jim to šlapalo, o to nic, ale když toho konečně nechali, zbývalo do konce pořadu asi tak pět minut.
Dobře, řekl si Sultán, snad se tam něco vejde. Hovno hovno slavnej soude: Sultán dostal dvě minuty a pak byla zase písnička. Zrní se ani nestihlo dosypat. Sultán zvládl jen základní banality, a nikterak nezapůsobil jako odborník seznamující veřejnost s literaturou, ale jako kramář, kterej přišel nabízet zboží... Jsem nespokojen, moje milé Zrní a Jiří Svobodo! Příště lépe!
Komentáře