Dneska se stalo něco, co mě přimělo zrekapitulovat svůj motoristický život; paralela s Liščiným rekapitulačním zápisem je náhodná.
Takže co bychom tu měli: opakované překročení rychlosti na dálnici, jeden mikrospánek na dálnici, jedno zahučení do škarpy na sjezdu z dálnice. Nacouvání do cizího auta při parkování dvakrát: podruhé jsem dotyčnému odlomil espézetku a zanechal vzkaz (!). Opření se o cizí auto při parkování jednou (oplastovaná dodávka, takže jsem to odřel jen sobě). Otření se o zídku při podélném parkování, jednou, odřeniny na voze dosud patrné. Nesčetné blbé řazení nepočítám.
A přituhuje: píchnutý kolo kovovým přípravkem o průměru tak půl centimetru a délce 15-20 cm. Nikdo mi nevymluví, že to nebylo narafičený schválně (zapříčený v dlažbě na náměstí v Kouřimi), protože něco takovýho se vám - ležíc - přece do gumy nezapíchne? Následná správka za pomoci dohušťovací sady, dojezd do Červených Peček (kovová tyčka v gumě celou cestu buší do vnitřku kola, výsledný efekt je slyšitelný v okruhu půl kilometru), kde cizí předmět vypadne z gumy (dovnitř), zanechávaje patrný otvor, jímž uniká všechen vzduch (ven). Naštěstí nedaleko servis: vymění nově zakoupené gumy (Pirelli...) a zjišťují, že levé zadní je tak zkřivené, že se musí vyměnit. Dobře, koupí se na šroťáku ráfek, pak absolvuji pár trapných chvilek v dalším servisu a parkuji s opět dokonale pojízdným vozem u hasičárny. (Nechme stranou, kolik celá ta legrace stála.)
Pak se přihodí něco, co mě donutí k tomuto zápisu. Až dosud jsem co řidič působil škodu sobě, nepatrně i jiným. Dnes poprvé způsobil někdo škodu mně: nějakej blbec mi nacouval koulí do značky, trochu porejdoval, aby mi ji zrasil co nejvíc, urazil ji, a vzkaz kupodivu nezanechal. To je významný okamžik: třeba to znamená, že ode dneška už si auto nepoškodím.
Že už to za mě budou dělat jiní...
Takže co bychom tu měli: opakované překročení rychlosti na dálnici, jeden mikrospánek na dálnici, jedno zahučení do škarpy na sjezdu z dálnice. Nacouvání do cizího auta při parkování dvakrát: podruhé jsem dotyčnému odlomil espézetku a zanechal vzkaz (!). Opření se o cizí auto při parkování jednou (oplastovaná dodávka, takže jsem to odřel jen sobě). Otření se o zídku při podélném parkování, jednou, odřeniny na voze dosud patrné. Nesčetné blbé řazení nepočítám.
A přituhuje: píchnutý kolo kovovým přípravkem o průměru tak půl centimetru a délce 15-20 cm. Nikdo mi nevymluví, že to nebylo narafičený schválně (zapříčený v dlažbě na náměstí v Kouřimi), protože něco takovýho se vám - ležíc - přece do gumy nezapíchne? Následná správka za pomoci dohušťovací sady, dojezd do Červených Peček (kovová tyčka v gumě celou cestu buší do vnitřku kola, výsledný efekt je slyšitelný v okruhu půl kilometru), kde cizí předmět vypadne z gumy (dovnitř), zanechávaje patrný otvor, jímž uniká všechen vzduch (ven). Naštěstí nedaleko servis: vymění nově zakoupené gumy (Pirelli...) a zjišťují, že levé zadní je tak zkřivené, že se musí vyměnit. Dobře, koupí se na šroťáku ráfek, pak absolvuji pár trapných chvilek v dalším servisu a parkuji s opět dokonale pojízdným vozem u hasičárny. (Nechme stranou, kolik celá ta legrace stála.)
Pak se přihodí něco, co mě donutí k tomuto zápisu. Až dosud jsem co řidič působil škodu sobě, nepatrně i jiným. Dnes poprvé způsobil někdo škodu mně: nějakej blbec mi nacouval koulí do značky, trochu porejdoval, aby mi ji zrasil co nejvíc, urazil ji, a vzkaz kupodivu nezanechal. To je významný okamžik: třeba to znamená, že ode dneška už si auto nepoškodím.
Že už to za mě budou dělat jiní...
Komentáře