Přeskočit na hlavní obsah

Prázdiny, rok prvý

Můj zápas o zachování zdravého rozumu a sebeúcty na mateřské je v poločase, je čas bilancovat. Tady jsou plusy: nedávno jsem s překvapením zjistila, že se ze mě stala královna výprodejů, jelikož mě dítě vysálo až do velikosti 36. Jsem v nebývalé kondici - hrubým odhadem jsem za kočárem nachodila 1500 kilometrů a nazvedala několik tun, takže mám biceps ocelový:-) Tak nějak jsem se oprostila: vzhled moc neřeším, řasenka mi vyschla, na makeup nezbývá čas, tuším, že vypadám jako strašák v zelí, ale je mi to srdečně jedno. Naučila jsem se nahlas smát, protože s malou liškou se nejde nesmát. Naučila jsem se ze sebe dělat šaška, protože pak se může malá liška nahlas smát. Oceňuju drobnosti - trochu spánku navíc, deset minut volna, cestu bez bláta, esemesku od kámošů, který na mě nezapomněli. Cesta do města nebo do kina je pro mě zážitek. Konečně jsem dostala za vyučenou a najednou se přede mnou otevírá život, ve kterým si nevím moc rady, takže pryč je pohádka mládí, ve který jsem všemu rozuměla a uměla v tom chodit. Plusů je ještě moc, ale jsou dost nepopsatelný.
Mínusů je míň, ale ne že by nebyly. Stala se ze mě špageta a nemám co na sebe. Jsem vysátá až extrém, takže mám někdy pocit, že mě rozfouká vítr. Růst bicepsů ocelových není žádnej med: při cestě vzhůru do druhýho patra, v jedný ruce deset kilo lišky, v druhý deset kilo nákupu, občas špačkuju. Nějak jsem se oprostila a málo o sebe dbám. Přistihla jsem se, že mám radost ze zimy především proto, že můžu nosit čepici a přestat se česat. Stala se ze mě harpyje, která nadává manželovi jen proto, že si neprozřetelně udělal topinky a toaster pak vzbudil dítě. Stala se ze mě harpyje, protože jsem dostala za vyučenou a občas nevím kudy kam. Mateřství mě vyřadilo ze společenskýho života - je o mě známo, že nenavštěvuju noční podniky, a jsem na pár let odepsaná.
Všechny výhody mají svoje nevýhody, všechny nevýhody mají svoje výhody. Každopádně život ve třech se mi líbí. Asi proto, že to je fuška.

Komentáře

Hanka Kl. píše…
Fajn, to by byl poločas. Po druhém dítěti jsem si koupila tužidlo na vlasy, kvalitní mejkap a řasenku - velmi pravidelně je používám. Nějak je to lepší...
kmotra liška píše…
Dám na rady zkušenějších, nechám si něco donést od Ježíška, budu šmrncovnější, budu šmrncovnější, budu! Ale tužidlo pod čepicí?
Hanka Kl. píše…
No, chvíli je to hezké a pak už čepici nesundavám :-).

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nesdělovací prostředky

Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...