Přeskočit na hlavní obsah

Bojuj, Jiří, bojuj...

...ale beze mě.
Jel jsem onehdy na Kolín a potkal billboard s vyretušovaným Paroubkovým šklebem, který pravil "BOJUJI proti poplatkům u veterináře". V pozadí tuším psí smečka. Na Kolín se jede devadesátkou, já se většinou úzkostně soustředím na řízení, tak jsem si jen pomyslel něco o snadných cílech a debilovi, doma jsem se o tom zmínil Lišce a pustil to z hlavy.
Na druhý projetí už mi to začalo bejt trochu divný, ale ona celá volební kampaň je dost absurdní (socdem prej spočítala, kolik stojí chřipka, panejo). Pochopitelně to musela být Liška, kdo mě upozornil, že to asi nebude origo socdem afiš. Definitivní utvrzení přinesl dálnicový billboard, kde Paroub bojuje proti "mlžům, plžům a hlavonožcům", což jsem ani ve stodvacítce nepovažoval za skutečné volební heslo. Liška měla čas si ten plakát i prohlídnout, prej moc pěkný. Čili jsem šťasten, že na Kolínsku, v Rathově kraji, panuje i nadále zdravý rozum.
(Z)dravý rozum osvědčil též Petr Čtvrtníček, když odkázal do patřičných mezí Duška. K tomu nemám co dodat, jen se klaním. (Chodili jsme na gymnáziu k jakémusi Duškovi-lékaři, taky to byl idiot.)

(Onehdy jsem se přistihl, že je mi Paroubka líto. Já už jsem takový empatický. Vždyť on ho nemá nikdo rád. Toho výsměchu, těch záštiplných výlevů, co musí ustát. Ale pak jsem si řekl, dobře mu tak, hovadu. A stejně ho prostý lid bude volit, dyk s ním přece Michal David zpívá tu pěknou písničku, a jak to nandal u Moravce tomu Švarcnberkovi, panečku!)

A jak se právě následující ráno dovídám, předělaný Paroubkovo billboardy vyrobila ódéeska, takže s tím zdravým rozumem na Kolínsku musím brzdit. Žádná spontánní tvořivost, ale kampaň je to. Ale aspoň vtipná, což se teda o Jirkovi říct nedá.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdiny, rok prvý

Můj zápas o zachování zdravého rozumu a sebeúcty na mateřské je v poločase, je čas bilancovat. Tady jsou plusy: nedávno jsem s překvapením zjistila, že se ze mě stala královna výprodejů, jelikož mě dítě vysálo až do velikosti 36. Jsem v nebývalé kondici - hrubým odhadem jsem za kočárem nachodila 1500 kilometrů a nazvedala několik tun, takže mám biceps ocelový:-) Tak nějak jsem se oprostila: vzhled moc neřeším, řasenka mi vyschla, na makeup nezbývá čas, tuším, že vypadám jako strašák v zelí, ale je mi to srdečně jedno. Naučila jsem se nahlas smát, protože s malou liškou se nejde nesmát. Naučila jsem se ze sebe dělat šaška, protože pak se může malá liška nahlas smát. Oceňuju drobnosti - trochu spánku navíc, deset minut volna, cestu bez bláta, esemesku od kámošů, který na mě nezapomněli. Cesta do města nebo do kina je pro mě zážitek. Konečně jsem dostala za vyučenou a najednou se přede mnou otevírá život, ve kterým si nevím moc rady, takže pryč je pohádka mládí, ve který jsem všemu rozumě...

Nesdělovací prostředky

Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...