Přeskočit na hlavní obsah

Rekapitulace

Druhý porod nebyl pro otce žádnou rutinou. Sice si myslel, že vše zvládá ve větší pohodě než posledně, ale nervozita matčina ho vyvedla z omylu. Nejprve přistavil auto na přechod, protože myslel, že věc spěchá (pak se ovšem ukázalo, že to byla v podstatě pravda!), pak chtěl předvést, že chce rodičku přivézt co nejdříve, a nahlas zvažoval, že projede na červenou jeden zcela bezpečný semafor - a se zlou se potázal... V porodnici už nechal věcem volný průběh; všecko šlo rychle a neměl ani čas zmobilizovat asertivitu a protestovat proti místnosti, kde se mají rodičky "připravovat" (kachlíkárna dva krát dva); nicméně ho trochu překvapilo, že když byl vpuštěn do sálu (půl hodiny po příjezdu?), byly již věci v běhu.
Doktor byl klidný rutinní nastřihávač, sestry klidné rutinní odnášečky mimin, ale pak nám dítě půjčily a všechno už šlo dobře.
Po návratu z porodnice samozřejmě nastalo hledání nového rytmu, ale to ovšem leželo hlavně na matce Lišce, čili v zásadě pohodička, nebýt toho že první dítě mívá záchvaty prvního vzdoru a otec to ne vždy zvládá a pak (vzápětí) si nadává do hovad. Chce to prostě větší bdělost, jako vždy. Kterouž osvědčil (aspoň má takový pocit) při první vynucené simulaci otecké dovolené.
To se Lišce udělalo zle od nějakého svalového zánětu (pěkný neduh, který si asi uhnala těhotenstvím a tu a tam se jí vrací), až tak že byla schopna jen ležet a tlumit nářek (a kojit, pravda), čili bylo na otci, aby konejšil, bavil, krmil, přikládal k prsu (jistěže ne ke svému), myl, ukládal, peskoval, převlékal, marně kladl na nočník, přebaloval, pouštěl pohádky, četl pohádky, choval, napájel, zvedal hračky, hledal hračky, podával knihy, odpíral sušenky, hledal dudlíka, převlíkal do pyžama a podobné věci, kterými se matky na mateřské dovolené baví. Mám dojem, že jsem dokázal i vyprat, ale to možná jen zveličuju svojí výbornost, anebo to bylo jiný den. Každopádně si snad mohu blahopřát, že jsem se nezhroutil, nenařezal žádnému dítěti a tu a tam jsem i zcela zbytečně nabízel různé úsluhy Lišce. Zpětně mám pocit, že jsem celý den běhal z pokoje do ložnice a zpět, permanentně třímal na ruce kojence, a nespouštěl oko z těkající Pandory. Fakt je, že jsem si za celý den nestačil přečíst v novinách rozhovor s Františkem Skálou, což myslím už něco znamená.
Na tomto místě bych rád sdělil světu, že korektor v Lidovkách je pako strádající nedostatkem představivosti a postrádající znalosti okrajových oblastí českého lexika, neboť jen takový trotl opraví název Řád staré hrmy na Řád staré herny.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

PF 2010

Vážení, vážené, milí, milé! Přejeme z naší nory ze srdce hodně štěstí a doufáme, že pro vás bude příští rok stejně plodný jako pro nás ten letošní. Liška&Sultán&Liška jr.

Máme rádi muziku a papežovy lidi

Všecko zdárně pokračuje, už si na sebe všichni tři začínáme zvykat, nás přestává děsit řev, Doru přestávaj děsit moje písně. Dneska jsem ji podrobil dvojkombinaci Už se ten tallinskej rybník nahání - Široký hluboký ty vltavský tůně, a snášela to docela dobře. Vodní tematika má vůbec docela úspěch, třeba Kapitán pejsek od Vltavy je celkem oblíbený kousek (můj oblíbený kousek, u ní se to ještě úplně nepozná). Pětičtvrťové fláky od Dunaje, další vodní kapely, kterou voda vzala, zatím nezkoušíme. Ale konstatujem s Liškou, že se člověku občas vybaví překvapivý věci - mně třeba Ježek a Šlitr... aneb co se v mládí naučíš, v rodičovství jako když najdeš. Dítě prostě bude muzikální, ať chce nebo ne! A pro věčnou památku: Dočetl jsem se onehdy v novinách, že osobní theologický poradce papeže (Polák jakýsi) na základě výzkumu jistého věkovitého jezovity nazřel, že mužové i ženy přijdou sice všichni (pochopitelně) do pekla, ale dostane se jim tam odlišného zacházení, protože hřeší odlišnými způsob...

Evropo, jsme zde!

Přestala se nás dotýkat politická situace. Co je nám do našich milých vyvolených zástupců a jejich šaškáren ve sněmu. Co je nám do trucování toho postaršího hošana na Hradě, co se neumí ani podepsat, když se mu řekne. My, jako naše rodina, my už jsme totiž dávno v Evropě, a bez Lisabonu. Máme to statisticky podložené. Dočtli jsme se, že Češi spotřebují za rok asi 25 litrů vína na hlavu - což je hluboko pod průměrem EU, kde se začíná na pětatřiceti. Přátelé! NAŠE rodina se svou průtočností, již odhaduji na nějakých 50 litrů na (moji) hlavu, je v Evropě již dávno vinnou velmocí a na české pivopije činí posměšné posunky! Freude schöner Götterfunken, Tochter aus Elysium!