V situaci, kdy člověk tři čtvrtě hodiny uspává dítě, s vidinou červeného vína, které si posléze otevře, aby jím na stojáka zapíjel Noc s Hamletem čtenou v kuchyni, neboť nic nesmí narušit klid nastolený okolo polospícího juniora, v takové situaci je snad na místě Holana odložit a napsat blog, protože jenom Sultán je takový pozér, aby tuto situaci zaznamenal. Ostatně Mistr ve svém opus magnum (ráže 9 mm) o dětech leccos poví, takže coby ne.
Sultán to nestíhá sledovat. Dítě se onehdy narodilo a najednou jsou mu čtyři měsíce. Staršímu děcku byly dva roky! Kam to povede? Sultánovi bylo 40. Jeho vrstevnice se co nevidět stanou babičkami, kočičky, které vídá cestou do práce, by mohly být jeho dcerami. Krize středního věku? Kdeže, tou už jsme si prošli, když Faith No More natočili Midlife Crisis (1992). Ale jisté tendence k rekapitulaci u sebe Sultán pozoruje. Nebo možná ustrnutí.
Nedávno si koupil v antikvariátě papírovou vystřihovánku z ABC, neboť u papírových vystřihovánek šťastně zabil spoustu času svého dětství. Je to formule, Richard Vyškovský (znalci jistě ocení), ale kdoví jestli bude mít čas tuhle nostalgii naplnit skutkem (a zjistit, kam že se všechen ten čas teda poděl). Teď určitě ne, Mates ze sna potahuje dudlík a to mi připomíná, že bych měl vstát a pro jistotu nachystat sunar. Lahvička vyvařená, převařená voda chladne...
Nebo: koupil si LP Masopust (Nerez). Nahrávku sice má na CD, ale tuhle desku si koupil v šestnácti, hned jak vyšla, a naprosto na ní ujel - ale pouštět to z CD prostě není ono. Není to totéž. Není to správné. Neni to vono. Nejde o zvuk, jde o ten pocit. Současná vinylová móda určitě není jen záležitost audiofilská a estetická, je nostalgická na zcela osobní rovině. Na CD ať vychází digitální umělcové a mladé naděje současné scény, které mě nezajímají (a to je další věc), protože už se mi pěkně dlouho nestalo, že bych si řekl: Tyvole, něco takovýho jsem ještě neslyšel. Možná proto předstírám, že poslouchám jazz - to jsou poměrně dost nepovědomý záležitosti. Jako ten Holan: rozumím tak půlce, ale působí to naprosto magicky. No nic, jdu udělat to mlíko. Dvě hodiny to může stát, do tý doby se snad Liška vrátí z pubu - což se stalo, takže končím v přímém přenosu...
Příště více o těch dětech, oslavě čtyřicátin, pocitech čtyřicátníka a možná i o zakládání nového blogu (už mám název: Knihomor).
Sultán to nestíhá sledovat. Dítě se onehdy narodilo a najednou jsou mu čtyři měsíce. Staršímu děcku byly dva roky! Kam to povede? Sultánovi bylo 40. Jeho vrstevnice se co nevidět stanou babičkami, kočičky, které vídá cestou do práce, by mohly být jeho dcerami. Krize středního věku? Kdeže, tou už jsme si prošli, když Faith No More natočili Midlife Crisis (1992). Ale jisté tendence k rekapitulaci u sebe Sultán pozoruje. Nebo možná ustrnutí.
Nedávno si koupil v antikvariátě papírovou vystřihovánku z ABC, neboť u papírových vystřihovánek šťastně zabil spoustu času svého dětství. Je to formule, Richard Vyškovský (znalci jistě ocení), ale kdoví jestli bude mít čas tuhle nostalgii naplnit skutkem (a zjistit, kam že se všechen ten čas teda poděl). Teď určitě ne, Mates ze sna potahuje dudlík a to mi připomíná, že bych měl vstát a pro jistotu nachystat sunar. Lahvička vyvařená, převařená voda chladne...
Nebo: koupil si LP Masopust (Nerez). Nahrávku sice má na CD, ale tuhle desku si koupil v šestnácti, hned jak vyšla, a naprosto na ní ujel - ale pouštět to z CD prostě není ono. Není to totéž. Není to správné. Neni to vono. Nejde o zvuk, jde o ten pocit. Současná vinylová móda určitě není jen záležitost audiofilská a estetická, je nostalgická na zcela osobní rovině. Na CD ať vychází digitální umělcové a mladé naděje současné scény, které mě nezajímají (a to je další věc), protože už se mi pěkně dlouho nestalo, že bych si řekl: Tyvole, něco takovýho jsem ještě neslyšel. Možná proto předstírám, že poslouchám jazz - to jsou poměrně dost nepovědomý záležitosti. Jako ten Holan: rozumím tak půlce, ale působí to naprosto magicky. No nic, jdu udělat to mlíko. Dvě hodiny to může stát, do tý doby se snad Liška vrátí z pubu - což se stalo, takže končím v přímém přenosu...
Příště více o těch dětech, oslavě čtyřicátin, pocitech čtyřicátníka a možná i o zakládání nového blogu (už mám název: Knihomor).
Komentáře