Dneska jsem se přistihl (toto je trefná formulace - najednou jsem se na sebe díval jakoby zvenčí a dost jsem se divil), že rvu dítěti z ruky lžičku, patrně s něpříčetným výrazem, abych do něj to jídlo moh nacpat násilím, hnán naprosto malichernými motivy, jako 1) jídlo není na hraní 2) otec se musí poslouchat 3) nejdůležitější ze všeho je být důsledný. Dítě si chvíli myslelo, že je to hra a vesele se smálo, načež otec zešílel, lžičku vydobyl a skutečně jedno sousto vítězně nacpal tam, kam podle jeho soudu patřilo.
No. Do jistého věku je rodič silnější než dítě a to sousto do něj prostě dostane... ale nikdy dítě nepřiměje, aby ho taky spolklo.
Naštěstí jsem vzápětí procitl z transu a mohl plačícího potomka opustit a jít se stydět do ložnice.
Jsme prostě unavení, já i Liška, ta hodně, naštěstí málokdy oba najednou - takže dítě nakonec snědlo co mělo a ani se na tatíka moc nezlobilo. Tak snad se příště ovládnu. Pro jistotu vytvořím nějaké zaklínání.
Veliká Matko! Jsem jen prostý rodič, který... ne, moment, tohle je trochu moc new age zaklínadlo... Jinak: Otče! Já--- hm, radši ne, to by se mohlo lecjak vykládat. Co takhle: Universální nadrodiči! Já se fakt docela snažim, ale kdybys mi moh sem tam trochu píchnout. Já nechci bejt řvací fotr. I z vlastní zkušenosti vim, že lze být důsledný a přísný, a současně příčetný. Tak kdyby to tak šlo častějc, jo? Nerad si při rekapitulování svého výchovného působení připadám jako blbec. Ještě není nic zraceno: dítě mě i dnes odpoledne hladilo po pleši řkouc "Mám hezkou tátu", takže je nejspíš vše příkoří zapomenuto. Tak kdybys mohl, nadrodiči, mírně přispět, aby nám to vydrželo. Ještě tak patnáct let, co? Nebo aspoň deset. Dyk jsme hergot taky tvoje děti. Ámen.
No. Do jistého věku je rodič silnější než dítě a to sousto do něj prostě dostane... ale nikdy dítě nepřiměje, aby ho taky spolklo.
Naštěstí jsem vzápětí procitl z transu a mohl plačícího potomka opustit a jít se stydět do ložnice.
Jsme prostě unavení, já i Liška, ta hodně, naštěstí málokdy oba najednou - takže dítě nakonec snědlo co mělo a ani se na tatíka moc nezlobilo. Tak snad se příště ovládnu. Pro jistotu vytvořím nějaké zaklínání.
Veliká Matko! Jsem jen prostý rodič, který... ne, moment, tohle je trochu moc new age zaklínadlo... Jinak: Otče! Já--- hm, radši ne, to by se mohlo lecjak vykládat. Co takhle: Universální nadrodiči! Já se fakt docela snažim, ale kdybys mi moh sem tam trochu píchnout. Já nechci bejt řvací fotr. I z vlastní zkušenosti vim, že lze být důsledný a přísný, a současně příčetný. Tak kdyby to tak šlo častějc, jo? Nerad si při rekapitulování svého výchovného působení připadám jako blbec. Ještě není nic zraceno: dítě mě i dnes odpoledne hladilo po pleši řkouc "Mám hezkou tátu", takže je nejspíš vše příkoří zapomenuto. Tak kdybys mohl, nadrodiči, mírně přispět, aby nám to vydrželo. Ještě tak patnáct let, co? Nebo aspoň deset. Dyk jsme hergot taky tvoje děti. Ámen.
Komentáře