Kmotra liška & Sultán Tyrl

Inu, prací. Pěknou kombinací překládání divokých historek (mládeži nepřístupno) a korigování encyklopedie o vesmíru pro děti. V divokých historkách byl rovněž vesmír, vesmírné dění v encyklopedii bylo divoké. Mezi tím vším já. Byl jsem též na vycházce. Obdaroval jsem prosebníka těžkou mincí. Zakoupil jsem potřeby pro domácnost. Věnoval jsem se intimní hygieně (tím myslím holení hlavy, aby nedošlo k nějakým dezinterpretacím). Přestavěl jsem nábytek, a s hrdostí zde mohu oznámit světu, že jsem zručně použil vysavače. Přečet jsem si kus včerejších novin, znovu mírně proklel Béma a pět minut nenávisti jsem věnoval též novému obchodnímu centru Palladium (obrovské, mysticky obludné, kolosálně naduté, architektonicky nezajímavé, fantasticky zbytečné). Prý bylo nějaké slavnostní otevření, stavěly se tramvaje, tlačily se davy a zpíval jim k tomu Dan Bárta. Dane, Dane, nevím, jesli si koupím tvou příští desku. Zpívat při otevření obchoďáku? Fotit vážky je asi drahej koníček. A moje žena měla cel...

Má svoje kouzlo, ranní svět. Stačí jen změna úhlu pohledu. Když brzo ráno vstávám a mířím v mrákotách do práce, nemám moc šanci si ho užít, protože mám většinou dost starostí sama se sebou. Ale teď, když jsem se zařadila po bok dělnický třídy a brzy ráno mířím z práce, je rázem všechno jinak. I když nehodlám předstírat, že se při noční směně kdovíjak rozplývám blahem, užívám si ty převrácený biologický hodiny. Stojím za rozbřesku na tramvajovým ostrůvku, mám radost, že padla a spoustu energie na to, pozorovat ty méně šťastný, který práce teprve čeká. Těch rozmrzelejch ksichtů, těch ospalek v tvářích školáků, těch chlapíků s aktovkama, kterým kručí v žaludku, těch důchodců, který se jako zázrakem už v sedm ráno vracejí z nákupu, těch dobře naladěnejch gymnazistů, který se těšej na společný cigáro před školou. Ráno mi svět vždycky připadal mrtvej, protože jsem byla sama polomrtvá, ale teď mi sám spiklenecky vyjevuje některý pikantní detaily. Věděli jste třeba, že řeznictvi maj otevře...

Ne že bych se cítil být povolán k prezentaci Názoru, ne, já jsem jenom nas.anej. Už asi čtyři dny, a kdyby mě to snad přecházelo, stačí otevřít noviny a spolehlivě mě uvede do varu další nadutej kec těch pupkáčů na magistrátu, nebo kde se to rozvalujou. Jsem absolutně pobouřenej a frustrovanej vlastní bezmocí - nedkážu, nedokážeme jim zabránit, aby nakonec prosadili svou a postavili tam Bémovi nějakej ten stadiónek. Oni přece můžou všechno. Je jedno, že vůbec nerozumějí architektuře, je jedno, že nemají vkus, je jedno, že lžou (to je přece standardní nástroj politické práce) , je tuplem jedno, že do knihovny se vší pravděpodobností nechodí, přestože na Mariánským náměstí stojí hned dvě. Nejspíš měli v ruce knížku naposled na základce. Jaksi je nenapadne, že by tam ta knihovna jen tak nestála, ale že by do ní chodili lidi . Jejich motivaci nechápu a vlastně ani nechci - bezpochyby za tím budou nějaký prachy. Co je to vůbec za lidi? Chtěl bych je všechny po řadě nakopat do zadku, i když ...

Dočet jsem se onehdy, že nějakej Amerikán nasekal veliký peníze na trhu hraček, když hodil na trh figurky akčních hrdinů, ále nikolivěk figurky Spidermanů a Supermanů a Rekordmanů a Narkomanů a tak dál, ale figurky nejoblíbenějších, nejstarších a nejrespektovanějších frajerů na světě - starozákonních svalovců v čele se Samsonem a Davidem. Můžete nasbírat celou sérii - ale je to pro děti, takže oblíbené sestavy "Lot a dcerky", "David šmíruje Batšebu", "David šmíruje Absolóna", "Putifarova žena šmíruje Davida" atd. dostanete jen za příplatek na přímou objednávku u výrobce. Jana Křtitele, Eliáše s auťákem a svázanýho Izáka ovšem prodávaj i ve Wal-martu. A když koupíte celou sérku najednou, dostanete jako bonus Ježíše i s příslušenstvím (trnová koruna, kříž a nalepovací tetování). (Radši nechtějte vědět, jakej je bonus pro odběratele kompletní "adult series".) Tohle je samosebou možný jen v Americe (Vatikán zkoušel po koncilu něco podobnýho...