Blog usíná jako Růža Šípkovic. Sliboval jsem zaplňovat hluchá místa typografickým rozjímáním, načež jsem zjistil, že na to nemám pojmový aparát, takže bych se musel omezovat na tradičně od boku házené jalové soudy, které by kroužily kolem dogmatu "Oldřich Hlavsa je bůh". Takže jindy. Ale ke knihám mám co říct jako jazykověd: nedávno jsem si uvědomil, že slovo "knihy" nemá v reálném světě singulár, a co víc, neskloňuje se, ale stupňuje: knihy, mnoho knih, kurevsky mnoho knih. Onehdy jsem z kurevsky mnoha knih vyčlenil nemálo knih a odvlekl je z domu. Knihy! Knihy k mání! Nechybí někomu knihy? Apeluji na vás: zachovejme celosvětovou knižní rovnováhu! Pod kurevsky mnoha knihami v Nuslích se jižjiž hroutí časoprostor do černé díry! Kataklysma!
Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...
Komentáře