Blog usíná jako Růža Šípkovic. Sliboval jsem zaplňovat hluchá místa typografickým rozjímáním, načež jsem zjistil, že na to nemám pojmový aparát, takže bych se musel omezovat na tradičně od boku házené jalové soudy, které by kroužily kolem dogmatu "Oldřich Hlavsa je bůh". Takže jindy. Ale ke knihám mám co říct jako jazykověd: nedávno jsem si uvědomil, že slovo "knihy" nemá v reálném světě singulár, a co víc, neskloňuje se, ale stupňuje: knihy, mnoho knih, kurevsky mnoho knih. Onehdy jsem z kurevsky mnoha knih vyčlenil nemálo knih a odvlekl je z domu. Knihy! Knihy k mání! Nechybí někomu knihy? Apeluji na vás: zachovejme celosvětovou knižní rovnováhu! Pod kurevsky mnoha knihami v Nuslích se jižjiž hroutí časoprostor do černé díry! Kataklysma!
Sice jsem se na to mentálně připravovala celý víkend, ale když to teď nastalo, je to přesto šok. Pondělí, všechny děti doma, všichni dospělí doma, nastává zápas o zachování zdravého rozumu a o to, jak neztratit nervy. A hned od chvíle, co nám do postele úderem osmé naskáčou všechny děti, je jasný, že to nebude žádná legrace. Pán domu se zavírá v domácí kanceláři, a ze mě se hned po snídani stává pí učitelka. Takže střídavě opakuju pomnožná posdstatná jména a snažím se motivovat třeťáka k napsání srozumitelné slohovky o jarních prázdninách. Moc se nadaří ani jedno. Dceru moje teoretické znalosti moc neoslňují, syn pomalu začíná propadat hysterii, protože napsat 12 vět o výletě do Berlína je nad jeho síly, zvlášť když matka kibicuje a ošklíbá se nad nepatřičnými i/y. Myslela jsem, že záchrana bude televizní vyučování, jenže pořad UčíTelka mají děti na háku. V jejich očích je to nuda, učitelky vysvětlují něco, co už dávno vědí, a tak se demonstrativně dívají z okna nebo komentují míru t...
Komentáře