Byli tam všichni, i Havel, a kdekdo o tom napsal. Tak to musim taky, nenechám se přece zahanbit. Tak za prvé ten sál je příšernej. Sice je tam dobrej zvuk a z každýho sedadla je skvěle vidět, akorát genius loci nedá člověku zapomenout, že každý to sedadlo bylo konstruovaný na míru průměrný prdeli krajského delegáta strany. No nic. Trojí kontrola (bágly, občanky, vstupenky) taky nic moc, ale šlo to celkem plynule a kulturisti u vchodu byli zdvořilí - akorát to trvalo dlouho; byl jsem tam hodinu a půl před oficiálním začátkem a měl jsem tak spoustu času na záchvaty úzkosti, že mě konfrontace s legendou mého "mládí" (kdy jsem prvně slyšel Bone Machine? před čtrnácti lety?) uvrhne do deprese. Legendy by možná měly zůstat legendami, aby bylo kam vzhlížet. Ježíš K. ví dobře, proč si ten druhej příchod tak šetří. Nicméně ke ztrátě aureoly nedošlo - byl jsem od pódia tak daleko, že bych si nejspíš nemusel všimnout, kdyby ten koncert promítali na plátno. Z Tomova obličeje byla bledá s...
aneb rodinný blog bez bázně a hany, honey