Přeskočit na hlavní obsah

Máme rádi muziku a papežovy lidi

Všecko zdárně pokračuje, už si na sebe všichni tři začínáme zvykat, nás přestává děsit řev, Doru přestávaj děsit moje písně. Dneska jsem ji podrobil dvojkombinaci Už se ten tallinskej rybník nahání - Široký hluboký ty vltavský tůně, a snášela to docela dobře. Vodní tematika má vůbec docela úspěch, třeba Kapitán pejsek od Vltavy je celkem oblíbený kousek (můj oblíbený kousek, u ní se to ještě úplně nepozná). Pětičtvrťové fláky od Dunaje, další vodní kapely, kterou voda vzala, zatím nezkoušíme. Ale konstatujem s Liškou, že se člověku občas vybaví překvapivý věci - mně třeba Ježek a Šlitr... aneb co se v mládí naučíš, v rodičovství jako když najdeš. Dítě prostě bude muzikální, ať chce nebo ne!

A pro věčnou památku: Dočetl jsem se onehdy v novinách, že osobní theologický poradce papeže (Polák jakýsi) na základě výzkumu jistého věkovitého jezovity nazřel, že mužové i ženy přijdou sice všichni (pochopitelně) do pekla, ale dostane se jim tam odlišného zacházení, protože hřeší odlišnými způsoby. Muži se totiž proviňují hlavně chtíčem, zatímco ženy zlobou. Logisch. Nejkrásnější na tom je, že jezovita (nebo ten theolog) má i přesný pojem o podobě konkrétních muk: chlapi se budou smažit, zatímco ženský budou lámat v kole. Inu, spravedlivost muší bejt.
Církev katulická prostě myslí na všechno, a to je dobře. A zde je další doklad: onehdy se objevila zpráva, že připustila existenci mimozemských civilizací; ovšem už někdy před rokem se psalo o tom, že to nejen připustila, ale že se ve Vatikánu seriózně zamyslili nad tím, jestli se na ufony vztahuje učení o dědičném hříchu a spasení skrze J. K. Nastojte: E. T., Vetřelec a spol. jsou sice naši bratří, poněvadž mají stejného stvořitele, ale jelikož jejich prarodiče nebyli Adam s Evou, nepadá na ně dědičný hřích a tudíž z nich není co snímat.
Panečku, někdo si to prostě umí zařídit. Makat pro Nejvyššího, to je něco jako bejt státní zaměstnanec - pravidelnej postup, důchod, benefity, kadidlo zadarmo, pojištění proti neschopnosti dodržovat modrý život... Už se těšim na další teologický rozbory. Bé Šestnáctka teď pojímá do lůna Církve i fanatiky, z těch určitě vypadne brzo zas nějaká pitomost. Jenom se bojím, že to nebude k smíchu.

Komentáře

Hanka Kl. píše…
A do pytle, budu se smažit :-).
Sultán Tyrl píše…
pochopitelně až poté, co si odbudeš to lámání v kole, to se jaksi rozumí samo sebou...
Hanka Kl. píše…
Nikoli, zlostí já netrpím. :-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...

Karanténa, den první

Sice jsem se na to mentálně připravovala celý víkend, ale když to teď nastalo, je to přesto šok. Pondělí, všechny děti doma, všichni dospělí doma, nastává zápas o zachování zdravého rozumu a o to, jak neztratit nervy. A hned od chvíle, co nám do postele úderem osmé naskáčou všechny děti, je jasný, že to nebude žádná legrace. Pán domu se zavírá v domácí kanceláři, a ze mě se hned po snídani stává pí učitelka. Takže střídavě opakuju pomnožná posdstatná jména a snažím se motivovat třeťáka k napsání srozumitelné slohovky o jarních prázdninách. Moc se nadaří ani jedno. Dceru moje teoretické znalosti moc neoslňují, syn pomalu začíná propadat hysterii, protože napsat 12 vět o výletě do Berlína je nad jeho síly, zvlášť když matka kibicuje a ošklíbá se nad nepatřičnými i/y. Myslela jsem, že záchrana bude televizní vyučování, jenže pořad UčíTelka mají děti na háku. V jejich očích je to nuda, učitelky vysvětlují něco, co už dávno vědí, a tak se demonstrativně dívají z okna nebo komentují míru t...

Filmové okénko

Dneska krátce a terapeuticky: rozhodla jsem se dohonit kinematografické resty  a dopadlo to katastrofálně. Pečlivě jsem vybrala pět opusů, který měly celkem dobrý ohlasy v gramotných médiích, ale ukázalo se, že už to umění prostě nedokážu ocenit. Černá labuť byla prostě jen pitomá, to se stane, ale Pouta mi zkazila večer a z Nevinnosti jsem šla z kina úplně tumpachová. Takže jediný dva zásahy byly Králova řeč a Děcka jsou v pohodě. Ne že by to byly nějaký zázraky, ale uklidňovalo mě, že se v těch příbězích neztrácím a aspoň něco chápu. Takže holt s krvácejícím srdcem musím uznat: pryč jsou doby, kdy mě tankovaly intelektuální filmy. Už jim nerozumím. Žiju v jiným světě. Long live mainstream!