Že má Sultán knih, až neví, co s nima, se ví. Před časem jich haldu odtahal do práce a část rozdal: Sultán ví, že na knihách se neobohatí, a snad by se mu to i trochu eklovalo. No ale zbylé svazky v práci ležely, tak jich zas kus odtáhl do antikvariátu. Antikvář si předem vybral ze seznamu, takže když tam Sultán odvlekl bednu, věřil, že tam zůstane. Sultán ví, za kolik se co prodává, tak odhadoval, kolik asi tak může dostat - bývalo dobrým zvykem dát takovým nešťastníkům, jako je Sultán, polovic prodejní ceny. Sultán ví, že na knihách se neobohatí, a odhadovaná cena nebyla zase tak zanedbatelná. Jistě tušíte jak to dopadlo: antikvář nabídl částku poměrně směšnou: čtvrtinu prodejní ceny, že prej si polovinu nemůže dovolit. Sultán ví, že na knihách se neobohatí, a snad by se mu to i eklovalo; ale srát na hlavu si nenechá! Lichva! Loupež! Tomu řikáš férový jednání, kramáři? Plíseň na tvoje zásoby, plíseň, myši, rusy a kožojedy. Takže Sultán zas bednu odtáh do práce a mrzí ho, že si u toho chlapa kdy co kupoval.
Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...
Komentáře