My jsme hrozně kultůrní rodina. (I dítě už plynně pojídá kulturní přílohy českých deníků.) Dychtivě sledujeme práci dělníků na poli každodenního zpravodajství o bohatém kultůrním životě v naší vlasti, ano i rozsáhlejší reportáže, eseje a pojednání prolétáme. Literatura, hudba, výtvarná scéna. Výtvarná scéna ovšem Sultána mate, zvlášť když kolikrát výtvarnící ani nic moc nevytvářejí, zejména ne třeba nějaký ty artefakty, že jo. Pravidelně tedy stojí ve zmatku třeba nad Chalupeckého cenou. Nevyhrála to loni nějaká slečna, která vystavila malůvky svojí tety nebo babičky? A co ta holka, co nutí lidi lezt přes umělý ploty... nebo ta, jak se v dospělém věku vrací do školy a dělá velký haló z toho, že si při tom připadá divně... a co ten chlapík, co nutí cizí lidi napodobovat něčí rukopis, nebo je nechá nastoupit do telefonní budky a tam jim po drátě z vedlejší budky předčítá svoje povídky... anebo ta holka, co celej tejden nebo měsíc nebo tak chodila po Praze a schválně mlčela (všechny tim dost prudila, ale vymlčela si velkej článek v Respektu) - a tak dále - já nic proti tomu nemám, když je to baví, ale když podstatou jejich díla je dokumentace a podrobný komentář (aby to porota pochopila), přijde mi to prostě trochu hnutý; a hlavně nevím, proč tím otravujou ostatní. Ále kdybych měl na to věk, taky se na Chalupeckýho přihlásím. Mám totiž taky projekt. Jmenuje se Posraný plíny.
My na svoje dítě používáme prací plíny, na který se položí separační vložka, která případný tuhý (jak kdy) produkt zachytí a i s ním se spláchne; na plínu pak vložkou prosákne jen reziduální tekutina. Výsledný obrazec je pak vždy jedinečný jak rozsahem, tak barvou a tvarem; hlavní faktory, které zde působí, jsou složení stravy, struktura tkaniny, vzájemná poloha plíny a prdýlky, délka pobytu v kontaminované plíně, pohyb nositelky a případný úchop rodiče. (Bohatý materiál pro případnou dokumentaci.) Těchto artefaktů je potenciálně značné množství; případná instalace v galerijním prostoru by byla založena na reprezentativním výběru. Skládala by se z fotodokumentace (barevné digitální foto v měřítku 1:1, doplněno výběrově zvětšeninami v měřítku 5:1), kterou by coby olfaktorický komplement doplnil co nejčerstvější podělek. To by samozřejmě vyžadovalo přítomnost spoluautorky v galerii či v bezprostřední blízkosti, a tato přítomnost je nedílnou součástí projektu.
Po ideologické stránce je můj projekt na základní rovině ironickým komentářem k dějinám výtvarného umění - artefakty lze vnímat převážně jako abstraktní plátna, mnohdy s minimalistickou tendencí (některé monochromy odkazují bezprostředně na Yvese Kleina), jindy je jejich předlohou (či cílem, na nějž míří) dekalk a frotáž, techniky vlastní surrealistické experimentaci; jiné takové ready-mades lze po vzoru Rorschachových testů vnímat i figurálně (zde se díky velké míře interpretačního úsilí vnímatele stává projekt interaktivním).
Ideová či ideologická stránka projektu má ovšem i druhou rovinu: je existenciálním komentářem k lidskému bytí jako takovému, pojednaným v elementárním materiálu na zcela bazální, všeobecně srozumitelné (protože universálně sdílené) úrovni.
My na svoje dítě používáme prací plíny, na který se položí separační vložka, která případný tuhý (jak kdy) produkt zachytí a i s ním se spláchne; na plínu pak vložkou prosákne jen reziduální tekutina. Výsledný obrazec je pak vždy jedinečný jak rozsahem, tak barvou a tvarem; hlavní faktory, které zde působí, jsou složení stravy, struktura tkaniny, vzájemná poloha plíny a prdýlky, délka pobytu v kontaminované plíně, pohyb nositelky a případný úchop rodiče. (Bohatý materiál pro případnou dokumentaci.) Těchto artefaktů je potenciálně značné množství; případná instalace v galerijním prostoru by byla založena na reprezentativním výběru. Skládala by se z fotodokumentace (barevné digitální foto v měřítku 1:1, doplněno výběrově zvětšeninami v měřítku 5:1), kterou by coby olfaktorický komplement doplnil co nejčerstvější podělek. To by samozřejmě vyžadovalo přítomnost spoluautorky v galerii či v bezprostřední blízkosti, a tato přítomnost je nedílnou součástí projektu.
Po ideologické stránce je můj projekt na základní rovině ironickým komentářem k dějinám výtvarného umění - artefakty lze vnímat převážně jako abstraktní plátna, mnohdy s minimalistickou tendencí (některé monochromy odkazují bezprostředně na Yvese Kleina), jindy je jejich předlohou (či cílem, na nějž míří) dekalk a frotáž, techniky vlastní surrealistické experimentaci; jiné takové ready-mades lze po vzoru Rorschachových testů vnímat i figurálně (zde se díky velké míře interpretačního úsilí vnímatele stává projekt interaktivním).
Ideová či ideologická stránka projektu má ovšem i druhou rovinu: je existenciálním komentářem k lidskému bytí jako takovému, pojednaným v elementárním materiálu na zcela bazální, všeobecně srozumitelné (protože universálně sdílené) úrovni.
Komentáře