V Belgii se konverzace o počasí odbývá většinou s pomocí mnoha ne zrovna publikovatelných výrazů, které jsou konec konců nejvýstižnější. Já už pochopila, že to, jestli bude pršet i během následujících dní, nejlíp pochopím z ranní předpovědi počasí na BBC. Britští meteorologové optimismem nehýří, jelikož nad ostrovy - jak víme i od Zákopčaníka a Zárybnické - se zhusta formují tlakové níže. Jelikož Belgie je od Anglie co by kamenem dohodil, jsou ty neustálé tlakové níže bohužel zdrojem jadrných výrazů i tady. V posledních dnech a týdnech mraky z Atlantiku míří nad Belgii s železnou pravidelností a dnes jsem se v knize Dějiny Belgie dočetla, že zdejší klima je "mírné, ale deštivé a vlhké", což by sedělo.
Před odjezdem jsem si v Praze koupila fungl nový červený deštník značky Benetton. V obchodě jsem se dost rozhodovala, jestli mám zvolit dražší (a podle mě kvalitnější) variantu nebo radši ušetřit. Nakonec jsem dvě stovky navíc oželela, ale k ničemu to nebylo.
Můj naivní předpoklad nevyšel, Italové zřejmě vyrábějí deštníky, které se hodí tak maximálně do Toskánska nebo na Sicílii, kde prší pár dní na podzim a na jaře. S krásným červeným deštníkem jsem si vyšla slovy dvakrát. Poprvé se během pětiminutové cesty do parlamentu deštník zohýbal tak, že se už nedal složit (nicméně byl použitelný). Podruhé jednou zrána skutečně hustě pršelo, s deštníkem jsem statečně manévrovala proti větru, ale po pár minutách povolily veškeré dráty, a tak jsem zbytek cesty do práce absolvovala ve velmi ponuré náladě a promokla na kost.
Jelikož manévrování proti větru se ukázalo být manévrováním proti orkánu Kyrill, nakonec jsem deštník omilostnila a uchovala ho jako cennou relikvii v kanceláři. Ostatní se s deštníky, jejichž zdejší spotřeba překračuje hranice mé představivosti, tolik nemazlili, a tak byly večer polámaných deštníků plné popelnice a koše.
Abych to shrnula: počasí je tady na hovno. Předpověď na zítřejší den je opět tragická. "Nad Britskými ostrovy se formuje další tlaková níže."
Před odjezdem jsem si v Praze koupila fungl nový červený deštník značky Benetton. V obchodě jsem se dost rozhodovala, jestli mám zvolit dražší (a podle mě kvalitnější) variantu nebo radši ušetřit. Nakonec jsem dvě stovky navíc oželela, ale k ničemu to nebylo.
Můj naivní předpoklad nevyšel, Italové zřejmě vyrábějí deštníky, které se hodí tak maximálně do Toskánska nebo na Sicílii, kde prší pár dní na podzim a na jaře. S krásným červeným deštníkem jsem si vyšla slovy dvakrát. Poprvé se během pětiminutové cesty do parlamentu deštník zohýbal tak, že se už nedal složit (nicméně byl použitelný). Podruhé jednou zrána skutečně hustě pršelo, s deštníkem jsem statečně manévrovala proti větru, ale po pár minutách povolily veškeré dráty, a tak jsem zbytek cesty do práce absolvovala ve velmi ponuré náladě a promokla na kost.
Jelikož manévrování proti větru se ukázalo být manévrováním proti orkánu Kyrill, nakonec jsem deštník omilostnila a uchovala ho jako cennou relikvii v kanceláři. Ostatní se s deštníky, jejichž zdejší spotřeba překračuje hranice mé představivosti, tolik nemazlili, a tak byly večer polámaných deštníků plné popelnice a koše.
Abych to shrnula: počasí je tady na hovno. Předpověď na zítřejší den je opět tragická. "Nad Britskými ostrovy se formuje další tlaková níže."
Komentáře