Přeskočit na hlavní obsah

Pupek kulturního světa

Začíná se mi tu opravdu hodně líbit. Vliv na to určitě má nádherný počasí, díky kterýmu se z šedýho, vlhkýho, nehostinnýho města vyloupnul doslova ráj na zemi. Když odpoledne sedím v křesle, čtu si a opaluju se před otevřeným oknem do ulice, nic mi neschází.
No a navíc jsem začala zjišťovat, že se tady děly opravdu zajímavý věci a že Belgičani nejsou žádný nudný patroni.
Tak kupříkladu - v domě U Labutě na zdejším Velkým náměstí (Grand Place), kde v předminulým století sídlila dělnická knihovna, napsal Karel Marx svůj Kapitál. V Bruselu postřelil nepříčetnej a zoufalej Paul Verlaine Arthura Rimbauda, a pak tu strávil několik měsíců ve vězení. V Bruselu Jules Bordet objevil vakcínu proti černýmu kašli. Tahle trojice událostí mě zvlášť zaujala.
A pak - Belgičani se pyšní tím, že vynalezli hranolky. Belgie je ráj milovníků detektivek - narodil se tu George Simenon a jeho inspektor Maigret a slavný Hercule Poirot Agathy Christie byl taky Belgičan. A do třetice - tahle trojka je poněkud surreálná, přiznávám - v Belgii vymysleli i kult mého dětství - Šmouly.
No, a to není zdaleka konec. V Belgii se narodila tajemná kráska Audrey Hepburnová (Vítku, tos nevěděl, co?) i v charakteru plochý, nicméně svalově dobře vybavený akční hrdina Jean Claude Van Damme. Z Belgie je kapela Hooverphonics i šansoniér Jacques Brel. Narodila se tu módní návrhářka Liz Clairborne, ale taky antropolog Claude Lévi-Strauss.
Belgičanem byl matematik Adolphe Quetelet, který se považuje za otce moderní statistiky. V Belgii je i kolébka anatomie, protože právě tady napsal v 16. století Andreas Vesalius první učebnici o stavbě lidského těla a správném "řezání do mrtvol".
Belgie má dokonce i pěknou sportovní tradici - pochází odsud tenistky Kim Clijstersová a Justine Heninová-Hardenneová. Narodili se tu členové rodiny Blitzů, slavných vodních pólistů. Je odsud i fotbalista Jean-Marc Bosman, který změnil svět kopané - díky Bosmanovu pravidlu totiž můžou v Evropě hráči volně migrovat mezi jednotlivými kluby.
Bylo by toho asi ještě mnohem víc, ale ta belgická propagace mě kapku vyčerpala. Do ulic padá voňavá, ale studená jarní půlnoc. Z hospod se potácejí dobře naladění opilci. A já pojídám - tak nějak všemu navzdory - švýcarskou čokoládu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prázdiny, rok prvý

Můj zápas o zachování zdravého rozumu a sebeúcty na mateřské je v poločase, je čas bilancovat. Tady jsou plusy: nedávno jsem s překvapením zjistila, že se ze mě stala královna výprodejů, jelikož mě dítě vysálo až do velikosti 36. Jsem v nebývalé kondici - hrubým odhadem jsem za kočárem nachodila 1500 kilometrů a nazvedala několik tun, takže mám biceps ocelový:-) Tak nějak jsem se oprostila: vzhled moc neřeším, řasenka mi vyschla, na makeup nezbývá čas, tuším, že vypadám jako strašák v zelí, ale je mi to srdečně jedno. Naučila jsem se nahlas smát, protože s malou liškou se nejde nesmát. Naučila jsem se ze sebe dělat šaška, protože pak se může malá liška nahlas smát. Oceňuju drobnosti - trochu spánku navíc, deset minut volna, cestu bez bláta, esemesku od kámošů, který na mě nezapomněli. Cesta do města nebo do kina je pro mě zážitek. Konečně jsem dostala za vyučenou a najednou se přede mnou otevírá život, ve kterým si nevím moc rady, takže pryč je pohádka mládí, ve který jsem všemu rozumě...

Nesdělovací prostředky

Četné hlasy (asi tak tři) se dožadují pokračování tohoto svěžího journalu; takže nabízím další mediální komentář. Podezřele mnoho médií (respektive všechny) se rozhodlo věnovat cenný prostor na svých stránkách jídlu - pod rouškou kultivace publika. Pro mě je to příznak pokročilé dekadence, do níž naše civilizace zabředá, o to horší, že tyto potenciálně zábavné texty jsou povětšině o hovně. Pionýr těchto rubrik pan Poštulka nás aspoň poučil o zásadním rozdílu mezi hladkou a kudrnatou petrželkou (ne, "petrželka" nebylo míněno jako synonymum pro pubické ochlupení) a o zásadní nedoceněnosti polníčku (ne, "polníček" nebylo míněno jako synonymum... no radši toho nechme). Pak se s podobnými texty roztrhl pytel, ovšem obsah byl čím dál řidší. Zatím poslední zplodinou na tomto poli jsou sloupky Miroslava Macka pro Reflex, které jsou tak neuvěřitelné, že mě vyprovokovaly k dopisu do příslušného periodika, který zde reprodukuji, protože moje zcela věcné a k meritu věci mířící ...

Se zážitky v koncích

Je to smutný, ale když tak přemýšlím, co je za poslední měsíce novýho, nemůžu na nic přijít. Děti rostou, přibyly zuby, modřiny, dovednosti a slova, ale to se tak nějak rozumí samo sebou a já už leckdy ani nemám sílu to registrovat. (Jó, ovšem, když mi tuhle malá liška ležíce na gauči spiklenecky oznámila "je mi nějak poklidno", tak jsem to nezapomněla). Jsme se Sultánem čím dál unavenější, já už spíš na samým pokraji kolapsu, s rozumem v koncích a zaznamenáníhodných zážitků tímž pádem věru není mnoho. Vrcholy mého léta jsou následující: Navštívila jsem dvě svatby, obě povedené, na obou jsem se dojala a na obou jsem si připadala stará. Při procházce českobrodským hřbitovem jsem s úžasem pozorovala velkolepou hrobku podsvětního bosse Františka Mrázka. Vypadá to, že na pořádnou funerální architekturu se dneska zmůžou už jen cikáni a mafiáni. V Říčanech jsem viděla řeznictví pojemnované Krůtí nebe. Zjistila jsem, že v trafikách se prodává časopis Kapr a jeho svět (mezinárod...