Po krátkém, leč intenzivním a mnohdy milém pobytu v Čechách zpět v Belgii, a dobře tak. Přes Kanál se nese nádherné počasí, ve městě i v bytě je letně, idylu ruší jen to, že bloggerská stránka se přepnula samovolně a bez předchozích konzultací s námi do dánštiny nebo co to je. Takže to, co teď píšu, není příspěvek, ale Bericht.
Rád bych zde využil prostoru a příležitosti a zamyslel se nad výhodami neznalosti exotičtějších cizích jazyků. V Čechách se mi během těch několika velikonočních dnů dostalo hutných dokladů českého buranství v krystalické podobě (ne, já nejsem elitář, kdepak...). Nejdřív musí člověk sledovat hádku občanstva v tramvaji, jestli tramvaják přiskřipnul tu ochromlou paní ve dveřích schválně ("To nevidí, že nastupuje, vocas jeden tramvajácká?!" volá rozhořčený mladý muž, a má jistě pravdu), nebo si za to může sama ("Co mu nadáváš, blbečku, mu měla ukázat že nastupuje, dyk jí nemusel vůbec vidět, né?!" kontruje hovad neurčitého věku, učiněný ztělesnění pivní spravedlnosti, a má vlastně taky pravdu); hádka pak vrcholí chrochtáním řečeného hovada na adresu jemné dámy ("Měl byste se uklidnit, ta paní za to přece nemůže" - svatá pravda), omluvami ochromlé paní a mým němým "zlatá Belgie" (pravda pravdoucí). A aby toho nebylo málo, je pak autorovi těchto spisků vyslechnout ve vlaku jednoho z našich báječných mladých hochů a jeho názory na černý tlamy, co se plodí jako králicí a nechtěj dělat, a šikmý voči, co naopak berou práci jeho známým a proto je nemá rád. Tady by snad čtenář mohl namítnout - A to si myslíš, že v Belgii takový typy nejsou? Ale jistěže jsou, pravím já, ale umím snad vlámsky? Neumím, takže jejich výlevům nerozumím a můžu si připadat jako v kultivovaný zemi.
A nejkultivovanější je to samosebou v okolí rue Archimede, protože je tu Quartier Européen nebo jak se to... takže je tu furt plno kravat a kostýmků, hlavně v parku pod Parlamentem, a taky začíná to jaro, nebo skoro léto, a nad to není. A v Bruselu na nás čekají nenavštívené atrakce. tuším spoustu radostných a tajemných překvapení, ne jako Atomium! (Což mi připomíná, že v našem záznamu o tomto industriálním fenomenu (viz!) je fatální chyba... těch kulí je jenom devět, ne dvanáct, to by byl atom nějakýho úplně jinýho prvku... moment... hořčíku. No a z toho by to asi nepostavili, to se dává jenom do minerálek přece.)
Rád bych zde využil prostoru a příležitosti a zamyslel se nad výhodami neznalosti exotičtějších cizích jazyků. V Čechách se mi během těch několika velikonočních dnů dostalo hutných dokladů českého buranství v krystalické podobě (ne, já nejsem elitář, kdepak...). Nejdřív musí člověk sledovat hádku občanstva v tramvaji, jestli tramvaják přiskřipnul tu ochromlou paní ve dveřích schválně ("To nevidí, že nastupuje, vocas jeden tramvajácká?!" volá rozhořčený mladý muž, a má jistě pravdu), nebo si za to může sama ("Co mu nadáváš, blbečku, mu měla ukázat že nastupuje, dyk jí nemusel vůbec vidět, né?!" kontruje hovad neurčitého věku, učiněný ztělesnění pivní spravedlnosti, a má vlastně taky pravdu); hádka pak vrcholí chrochtáním řečeného hovada na adresu jemné dámy ("Měl byste se uklidnit, ta paní za to přece nemůže" - svatá pravda), omluvami ochromlé paní a mým němým "zlatá Belgie" (pravda pravdoucí). A aby toho nebylo málo, je pak autorovi těchto spisků vyslechnout ve vlaku jednoho z našich báječných mladých hochů a jeho názory na černý tlamy, co se plodí jako králicí a nechtěj dělat, a šikmý voči, co naopak berou práci jeho známým a proto je nemá rád. Tady by snad čtenář mohl namítnout - A to si myslíš, že v Belgii takový typy nejsou? Ale jistěže jsou, pravím já, ale umím snad vlámsky? Neumím, takže jejich výlevům nerozumím a můžu si připadat jako v kultivovaný zemi.
A nejkultivovanější je to samosebou v okolí rue Archimede, protože je tu Quartier Européen nebo jak se to... takže je tu furt plno kravat a kostýmků, hlavně v parku pod Parlamentem, a taky začíná to jaro, nebo skoro léto, a nad to není. A v Bruselu na nás čekají nenavštívené atrakce. tuším spoustu radostných a tajemných překvapení, ne jako Atomium! (Což mi připomíná, že v našem záznamu o tomto industriálním fenomenu (viz!) je fatální chyba... těch kulí je jenom devět, ne dvanáct, to by byl atom nějakýho úplně jinýho prvku... moment... hořčíku. No a z toho by to asi nepostavili, to se dává jenom do minerálek přece.)
Komentáře