Když jsem se poprvé dozvěděl, jak slaví první máj, Svátek práce, novinářská enkláva v Bruselu, a když jsem byl k oslavám spolu s mou ženou přizván, cítil jsem vzrušení adepta přistupujícího k jakémusi esoterickému rituálu, jenž se otevírá jen nemnohým. Za nějaké tři neděle jsem měl zjistit, že pravda je poněkud jiná - ale stejně to stálo za to.
"Sejdeme se na jednom nádraží," vyprávěli mi zdušeným hlasem, "tam se nasedne na drezíny a jede se do jednoho kláštera, kde se všichni šíleně vožerou klásterním pivem a večír zas jedou nazpátek. Nazpátek je to naštěstí s kopce..." V mysli se mi propojily scény z drezínou z Bratříčku, kde jsi, gotický román Mnich, zážitky z plzeňského podzemí a slogan z trička, které jsem viděl v Bruggách: je na něm zobrazena přepestrá škála belgických piv a nápis: V životě nás čeká řada důležitých rozhodnutí. Rozhodl jsem se okamžitě: u toho nesmím chybět! Příští svátek práce mě patrně zastihne někde úplně jinde.
Pak jsem se dozvěděl, že jde o drezíny šlapací. Znejistěl jsem, nejsem totiž dobrý sportovník, a několik nocí mě trýznil sen, ve kterém umírám na drezíně, a silné ruce mě i můj stroj odklízejí stranou, aby mohla projet netrpělivá kolona, kterou se za mnou nashromáždila (mimochodem: není to pěkná metafora? Ale čeho, že...). Pak moje dobrá žena zjistila, že jde o proslulou trať, na kterou o volných dnech vyrážejí lidé ze široka daleka, a že je to nenáročná zábava na dopoledne i pro rodiny s dětmi a paralytiky. Trochu mě to uklidnilo, a úměrně se rozplynul i opar tajemna, který událost halil.
Na místě se pak ukázalo, že to sice záhul je, ale dá se to, když vás střídá manželka, že je to malebné, a že pivo je skvělé, protože benediktini vědí, co dělají - krom piva i sýry a klobásy a chleba a tak. A je to na nich vidět... Mají tam kvůli tomu vybudovaný dosti rozlehlý refektář, do kterého se sjíždí půlka Belgie a všech 442 972 Lucemburčanů. Drtivá většina má dost rozumu na to, aby tam jeli autem. No co, drezíny by stejně pro všechny nestačily.
Bilance: aktivní odpočinek za krásného dne, hostina na vrcholu (tři malá, každé jiného typu, pro mě), naražený loket mé dobré ženy a jedna mikina namotaná do řetězu. Přežili všichni, včetně žen a dětí. Jmenuje se to tam Maredsous.
"Sejdeme se na jednom nádraží," vyprávěli mi zdušeným hlasem, "tam se nasedne na drezíny a jede se do jednoho kláštera, kde se všichni šíleně vožerou klásterním pivem a večír zas jedou nazpátek. Nazpátek je to naštěstí s kopce..." V mysli se mi propojily scény z drezínou z Bratříčku, kde jsi, gotický román Mnich, zážitky z plzeňského podzemí a slogan z trička, které jsem viděl v Bruggách: je na něm zobrazena přepestrá škála belgických piv a nápis: V životě nás čeká řada důležitých rozhodnutí. Rozhodl jsem se okamžitě: u toho nesmím chybět! Příští svátek práce mě patrně zastihne někde úplně jinde.
Pak jsem se dozvěděl, že jde o drezíny šlapací. Znejistěl jsem, nejsem totiž dobrý sportovník, a několik nocí mě trýznil sen, ve kterém umírám na drezíně, a silné ruce mě i můj stroj odklízejí stranou, aby mohla projet netrpělivá kolona, kterou se za mnou nashromáždila (mimochodem: není to pěkná metafora? Ale čeho, že...). Pak moje dobrá žena zjistila, že jde o proslulou trať, na kterou o volných dnech vyrážejí lidé ze široka daleka, a že je to nenáročná zábava na dopoledne i pro rodiny s dětmi a paralytiky. Trochu mě to uklidnilo, a úměrně se rozplynul i opar tajemna, který událost halil.
Na místě se pak ukázalo, že to sice záhul je, ale dá se to, když vás střídá manželka, že je to malebné, a že pivo je skvělé, protože benediktini vědí, co dělají - krom piva i sýry a klobásy a chleba a tak. A je to na nich vidět... Mají tam kvůli tomu vybudovaný dosti rozlehlý refektář, do kterého se sjíždí půlka Belgie a všech 442 972 Lucemburčanů. Drtivá většina má dost rozumu na to, aby tam jeli autem. No co, drezíny by stejně pro všechny nestačily.
Bilance: aktivní odpočinek za krásného dne, hostina na vrcholu (tři malá, každé jiného typu, pro mě), naražený loket mé dobré ženy a jedna mikina namotaná do řetězu. Přežili všichni, včetně žen a dětí. Jmenuje se to tam Maredsous.
Komentáře