Ne, v Beneluxu jsme zůstali. Po Lucemburku už zůstávalo jen Nizozemí, takže se konečně vyřešilo moje celoživotní dilema, jestli Amsterdam nebo Amsterodam.
Byla to pamětihodná sobota a neděle - píšu pár hodin po návratu - a byla to krátká sobota a neděle. Bylo by se dalo ještě hodně vidět, hodně navštívit, dalo by se nakoupit ještě přemnoho krásných věciček, oblečků a předmětů. Možná by se našla i nějaká ta divná socha: z vlaku jsem viděl pod viaduktem cosi jako železný pařezy.
Zásadní věci jsme ovšem stihli. Nebudu to zdržovat: ano, holky ve výlohách jsme viděli. Ano, byly pěkný. Jeden by si ani nepřipadal blbě, kdyby. Poznámka k "výlohám": všechny domy u grachtů (kanálů), tedy v centru, mají okna ve všech patrech od stropu k podlaze, ale ne ve všech oknech jsou holky. Chci říct, že to nejsou nějaký speciální domy a zvlášť udělaný okna. Jsou to domy, okolo jakých procházíte i jinde než v děvčí čtvrti. Ty okna jsou skoro větší než dveře, a drtivé většině těch domů trčí ze štítu traverza s kladkou, protože nábytek tam podle všeho museli dopravovat oknama. (Jen teorie, třeba má každej dům z nařízení oranžského vévody implementovanou šibenici... nevim.) Další zajímavost o domech u grachtů: řada z nich je křivá jako věž v Pise - prej se hroutí kvůli písčitému podloží. Pochopitelně každej se naklání jinak a jinam. Chvíli trvá, než se přestanete ptát sami sebe, jestli jste to náhodou nepřehnali se svými oblíbenými halucinogeny. Okolo některých těch domů člověk prochází hodně rychle a nespouští oči ze štítu - byla by blbá smrt, nechat se smést do grachtu hroutící se památkou.
Teď teda ty drogy - coffeeshopů je tam víc, než bych čekal. Ne, nebyli jsme tam. Nemáme moc rádi kouř, a koláčky jsou nejistá a zrádná záležitost. Ale byl jsem hodně spokojen s tím, že tam jsou a že je to naprostá samozřejmost. Nepoflakovaly se kolem nich existence, ale vesměs sympatičtí lidé, se kterými bych si případně po jednom jointu měl hodně co říct. Možná i holandsky.
Ale byly tam i jiné podniky, i pro místní, byť celé to centrum je vlastně plné lákadel pro turisty, a my se nechali rádi zlákat tu do kavárny na vynikající quiche, tu do podniku jménem Lust, kde měli skvělé, ale skvělé víno - rozlévali šest bílých (!) a ne že by donesli skleničku, ale ke stolu donesli orosenou lahev a nalili před zákazníkem - hezký servírky mimochodem. Viděli jsme obchůdky s divnou i skvostnou módou, s designovými i žertovnými předměty, se svítidly ze 20. let a se svítidly z 50.-70. let, antikvariáty a sýrárnu (neuvěřitelný, kolika způsoby se dá naložit se zkaženým mlíkem), surinamskej fast food (ale když jsme ho chtěli zkusit, už jsme ho nenašli, a museli jsme vzít zavděk thajským). A muzea samosebou!
Před van Goghovým se tvořily fronty od časného rána. No co, Slunečnice jsme viděli v Londýně, nemusíme se cpát všude. Královské muzeum je zavřený, ale vystavují v jednom křídle "pár" vybraných kousků - taky fronta, ale stihli jsme to před ní. Hlavní lákadlo je Rembrandt, Noční hlídka, a je třeba říct, že to teda bylo něco. Ale když víte, že uvidíte jen omezené množství exponátů, o to větší pozornost jim věnujete. Pamatuju na temný obraz nazvaný Noční škola - stařec při světle svíček učí děti číst. Když jsem se z obrazu po dvou minutách vynořil, musel jsem mhouřit oči proti prudkému světlu venku. Fascinující byl pochopitelně Vermeer, a řada dalších, jejichž jména jsem se ani nepokoušel zapamatovat. Samotná Noční hlídka je až na konci, jako zlatý hřeb. Je strašně veliká, snad 4 na 5 metrů. Popisky upozorňují, že to není statická scéna, ale že se tam leccos děje: sledujete to jako film a zacláníte dvaceti dalším lidem.
Pak už jen procházka, hledání míst, která jsme viděli včera, ale nestihli jsme se v nich dost dlouho zastavit, vyhýbání cyklistům ("příště si půjčíme kolo"), bolavý nohy, a dokonce koupě trička, protože v tomhle městě mají i tak neuvěřitelnou věc, jako je nápaditý a pěkný tričko s nápisem Amsterdam.
Byla to pamětihodná sobota a neděle - píšu pár hodin po návratu - a byla to krátká sobota a neděle. Bylo by se dalo ještě hodně vidět, hodně navštívit, dalo by se nakoupit ještě přemnoho krásných věciček, oblečků a předmětů. Možná by se našla i nějaká ta divná socha: z vlaku jsem viděl pod viaduktem cosi jako železný pařezy.
Zásadní věci jsme ovšem stihli. Nebudu to zdržovat: ano, holky ve výlohách jsme viděli. Ano, byly pěkný. Jeden by si ani nepřipadal blbě, kdyby. Poznámka k "výlohám": všechny domy u grachtů (kanálů), tedy v centru, mají okna ve všech patrech od stropu k podlaze, ale ne ve všech oknech jsou holky. Chci říct, že to nejsou nějaký speciální domy a zvlášť udělaný okna. Jsou to domy, okolo jakých procházíte i jinde než v děvčí čtvrti. Ty okna jsou skoro větší než dveře, a drtivé většině těch domů trčí ze štítu traverza s kladkou, protože nábytek tam podle všeho museli dopravovat oknama. (Jen teorie, třeba má každej dům z nařízení oranžského vévody implementovanou šibenici... nevim.) Další zajímavost o domech u grachtů: řada z nich je křivá jako věž v Pise - prej se hroutí kvůli písčitému podloží. Pochopitelně každej se naklání jinak a jinam. Chvíli trvá, než se přestanete ptát sami sebe, jestli jste to náhodou nepřehnali se svými oblíbenými halucinogeny. Okolo některých těch domů člověk prochází hodně rychle a nespouští oči ze štítu - byla by blbá smrt, nechat se smést do grachtu hroutící se památkou.
Teď teda ty drogy - coffeeshopů je tam víc, než bych čekal. Ne, nebyli jsme tam. Nemáme moc rádi kouř, a koláčky jsou nejistá a zrádná záležitost. Ale byl jsem hodně spokojen s tím, že tam jsou a že je to naprostá samozřejmost. Nepoflakovaly se kolem nich existence, ale vesměs sympatičtí lidé, se kterými bych si případně po jednom jointu měl hodně co říct. Možná i holandsky.
Ale byly tam i jiné podniky, i pro místní, byť celé to centrum je vlastně plné lákadel pro turisty, a my se nechali rádi zlákat tu do kavárny na vynikající quiche, tu do podniku jménem Lust, kde měli skvělé, ale skvělé víno - rozlévali šest bílých (!) a ne že by donesli skleničku, ale ke stolu donesli orosenou lahev a nalili před zákazníkem - hezký servírky mimochodem. Viděli jsme obchůdky s divnou i skvostnou módou, s designovými i žertovnými předměty, se svítidly ze 20. let a se svítidly z 50.-70. let, antikvariáty a sýrárnu (neuvěřitelný, kolika způsoby se dá naložit se zkaženým mlíkem), surinamskej fast food (ale když jsme ho chtěli zkusit, už jsme ho nenašli, a museli jsme vzít zavděk thajským). A muzea samosebou!
Před van Goghovým se tvořily fronty od časného rána. No co, Slunečnice jsme viděli v Londýně, nemusíme se cpát všude. Královské muzeum je zavřený, ale vystavují v jednom křídle "pár" vybraných kousků - taky fronta, ale stihli jsme to před ní. Hlavní lákadlo je Rembrandt, Noční hlídka, a je třeba říct, že to teda bylo něco. Ale když víte, že uvidíte jen omezené množství exponátů, o to větší pozornost jim věnujete. Pamatuju na temný obraz nazvaný Noční škola - stařec při světle svíček učí děti číst. Když jsem se z obrazu po dvou minutách vynořil, musel jsem mhouřit oči proti prudkému světlu venku. Fascinující byl pochopitelně Vermeer, a řada dalších, jejichž jména jsem se ani nepokoušel zapamatovat. Samotná Noční hlídka je až na konci, jako zlatý hřeb. Je strašně veliká, snad 4 na 5 metrů. Popisky upozorňují, že to není statická scéna, ale že se tam leccos děje: sledujete to jako film a zacláníte dvaceti dalším lidem.
Pak už jen procházka, hledání míst, která jsme viděli včera, ale nestihli jsme se v nich dost dlouho zastavit, vyhýbání cyklistům ("příště si půjčíme kolo"), bolavý nohy, a dokonce koupě trička, protože v tomhle městě mají i tak neuvěřitelnou věc, jako je nápaditý a pěkný tričko s nápisem Amsterdam.
Komentáře