Tak tady je slíbené pokračování záznamu, kterej by snad mít pokračování ani neměl, protože - psán v polobezvědomí na vlnách alfa (nebo jak se jim říká) v půlce noční směny - nějak postrádal šmrnc. Ale cestovní grotesky pokračovaly, takže se nedá nic dělat...
Tentokrát jsem dostala ve vlaku nabídku k sňatku, takže pokud Sultán Tyrl splní svoje výhrůžky a do naší domácnosti kromě naprosto úděsnýho křiváka přibudou ještě koně, mám v záloze náhradního manžela. Ne že by to bylo ideální řešení, jelikož ani můj železniční nápadník nebyl žádným výkvětem vkusu (bomber atd.), ale zkusit by se to dalo:-) Takže tento poněkud podroušený mladík mi stačil během několika málo zastávek opakovaně vyznat vroucí lásku, pochválil mi všechny možný části těla, zjišťoval, jestli si holím nohy a nekoušu nehty (holky z chlupatejma nohama jsou podle něj všechny z Ústí nad Labem, a to prý není oč stát), perlustroval mě stran všech možných inzertních kategorií (výška, váha, vzdělání...). Hádal mi 20 let, ale to bohužel musím kriticky přičíst tomu alkoholovýmu oparu, přes kterej prakticky neviděl. Jeho zpočátku polonesmělé pokusy bohužel po pár desítkách kilometrů začaly nabírat na intenzitě, takže jsem musela přistoupit ke všem možným nadávkám, které se hodí do vagonu plného cestujících ( mimochodem žádný z nich nevypadal na to, že by byl ochoten mi pomoct, pokud by se ožralý bombrista odholal k nějakému radikálnímu činu). Má odmítavost ale nakonec Romea zranila natolik, že mi zapálil noviny. Tak jsem přišla o sobotní Lidovky, ale milenec se díky bohu lekl toho, že to přehnal a dal pokoj. Vagon popelem nelehl.
Když jsem se pak vracela z výletu, viděla jsem na Babě pěknej transparent. Někdo z Pražanů měl natolik silné puzení, že všem pendlerům na trati Praha-Kralupy musel nutně sdělit "HUČÍ MI V KLACKU". No jo, co s tím? S nostalgií jsem si vzpomněla na žháře. Asi mu taky hučelo, chudákovi.
Tentokrát jsem dostala ve vlaku nabídku k sňatku, takže pokud Sultán Tyrl splní svoje výhrůžky a do naší domácnosti kromě naprosto úděsnýho křiváka přibudou ještě koně, mám v záloze náhradního manžela. Ne že by to bylo ideální řešení, jelikož ani můj železniční nápadník nebyl žádným výkvětem vkusu (bomber atd.), ale zkusit by se to dalo:-) Takže tento poněkud podroušený mladík mi stačil během několika málo zastávek opakovaně vyznat vroucí lásku, pochválil mi všechny možný části těla, zjišťoval, jestli si holím nohy a nekoušu nehty (holky z chlupatejma nohama jsou podle něj všechny z Ústí nad Labem, a to prý není oč stát), perlustroval mě stran všech možných inzertních kategorií (výška, váha, vzdělání...). Hádal mi 20 let, ale to bohužel musím kriticky přičíst tomu alkoholovýmu oparu, přes kterej prakticky neviděl. Jeho zpočátku polonesmělé pokusy bohužel po pár desítkách kilometrů začaly nabírat na intenzitě, takže jsem musela přistoupit ke všem možným nadávkám, které se hodí do vagonu plného cestujících ( mimochodem žádný z nich nevypadal na to, že by byl ochoten mi pomoct, pokud by se ožralý bombrista odholal k nějakému radikálnímu činu). Má odmítavost ale nakonec Romea zranila natolik, že mi zapálil noviny. Tak jsem přišla o sobotní Lidovky, ale milenec se díky bohu lekl toho, že to přehnal a dal pokoj. Vagon popelem nelehl.
Když jsem se pak vracela z výletu, viděla jsem na Babě pěknej transparent. Někdo z Pražanů měl natolik silné puzení, že všem pendlerům na trati Praha-Kralupy musel nutně sdělit "HUČÍ MI V KLACKU". No jo, co s tím? S nostalgií jsem si vzpomněla na žháře. Asi mu taky hučelo, chudákovi.
Komentáře